Duchovní cvičení pod ochranou Panny Marie Svatohorské

Ti, kdo se přihlásili na duchovní cvičení na Svatou Horu u Příbrami skutečně neudělali chybu. Panna Maria nad námi roztáhla svůj ochranný plášť. Svatá Hora je nejen známé poutní a tím pádem i promodlené místo, ale pro duchovní cvičení je i přes drobné nedostatky (kupř. společné sociálky) vynikající. Měli jsme k dispozici pokojíky po dvou, přednáškový „sál“ s možností pohodlnějšího posezení a malou kuchyňkou a hlavně kapli, kde nás nikdo nerušil. Na snídaně, obědy a večeře jsme chodili do cca 200m vzdálené klášterní jídelny, nádherné prostory, což byla příjemná procházka. Bylo nás 23, z toho ředitelé Magdaléna a Jirka Kolářovi a exercitátor Jožka Mendel SDB.

Téma DC bylo „modlitba“ a podkladem přednášek byly katecheze papeže Františka k Roku modlitby. Každá z přednášek nám přinášela hojnost podnětů a myšlenek a některé i přiměly k úsměvu, pokud se v nich člověk našel. Zde je takový skromný nástřel: Bůh má zálibu v „problémových“ lidech. Mojžíš Hospodina pořád moří otázkou „Proč?“ (Proč já?) a tím nám je blízký. Mojžíš nám ukazuje, že nikdy nemáme opustit své kořeny, své bližní. Když přichází těžkosti, odevzdat vše Bohu, např. s komentářem: Pane, jsem zvědav, jak to se mnou zvládneš!“ Těžkosti s modlitbou: roztržitost, vyprahlost, omrzelost. Roztržitost při modlitbě nám odhaluje, na čem lpíme, co je pro nás důležité, co potřebujeme řešit nebo vyřešit. Člověku není dáno, aby delší dobu vydržel u jedné myšlenky (bujná fantazie, hlava stále šrotuje). Musíme se naučit, že se bez ustání „putuje dál“ (nemůžeme se zastavit). Člověk se nikdy nestará o to, zda je jeho modlitba Bohu milá, ale chce znát okamžitě výsledek. Čas Boží je však zcela jiný, než čas náš. Ježíš se za nás modlí zvláště v naší slabosti a jeho modlitba nikdy nepřestává. Kéž je nám velkou útěchou, že Ježíš Kristus se na nás stále přimlouvá k Bohu Otci.

Součástí DC byly přirozeně i ranní chvály, bohoslužby, jeden den křížová cesta, druhý den růženec, třetí den adorace, nešpory, večerní modlitba a slůvko na dobrou noc. Při poslední bohoslužbě s texty k Panně Marii Pomocnici jsme obnovovali spolupracovnický slib a vzdávali díky zpěvem Bože, chválíme Tebe.

V době ústraní jsme si mohli procházet nádherné ambity kolem baziliky, kde jsme mimochodem byli na páteční bohoslužbě a byl to skutečně silný zážitek, zvláště andělský hlas paní varhanice. Také jsme mohli sejít a zase vyjít báječných 343 krytých schodů ze Svaté Hory do města Příbrami, potoulat se po blízkém okolí a nebo odpočívat v pokoji.

Panna Maria je zde vskutku všudepřítomná a nedělní velká pouť byla důkazem, že zájem o toto poutní místo rozhodně nemizí.

Závěrem mohu říci, že skupinka, která se na Svaté Hoře sešla, byla skutečně skvostná a je mi také potěšením, že podobná slova se v naší salesiánské rodině užívají velice často, nejen o skupinkách na duchovních cvičeních. Z toho vyplývá, že všude v salesiánské rodině jsou dobří lidé… No, naše skupinka BYLA nejlepší. §:-)

Mnohokrát děkuji všem za úžasné dny!                                                          PJu