IV. Téma formačního plánu 2024

Jak se sbližovat a neztratit svoji identitu? Jakým konkrétním způsobem je potřeba pracovat na tom, aby se z rozmanitosti nestalo rozdělení? 

Jak se sbližovat a neztratit svoji identitu?

- znát SVOJI identitu, vědět kým jsem

- mít ZÁJEM o sbližování, naslouchat

- prohlubovat své ZNALOSTI o jiných náboženstvích

- přestože sbližování na úrovni duchovní může být obtížné až nepřekonatelné, vždy je možné usilovat o sbližování se na úrovni LIDSKÉ

- hledat, co nás spojuje, ne co rozděluje

- respektovat, nevnucovat

Z dalších myšlenek, které zazněly:

- obava z radikálního islámu v kontrastu s pohostinností běžných muslimů

- ekumena = snaha hlavně katolické církve

- překážky ve sbližování je nutno vidět v širším kontextu ( př. historické události)

- jakékoliv náboženství je zneužitelné k manipulaci a nenávisti

- konzumní společnost má za následek úpadek křesťanství v Evropě. Bude mít takový vliv i na islám (při migraci muslimů do konzumní Evropy)?

Tip na závěr :-)

- společný chrám pro všechny náboženství (viz praxe v Japonsku nebo v letištních modlitebnách)

za společenství Újezd u Brna zapsala                                            Petra Šaňková

Ekumena   a mezináboženský dialog

V našem společenství jsme se shodli, že až tak velké zkušenosti ve svém okolí s ekumenickým dialogem nemáme. Přesto, někteří z nás měli možnost se ve svém životě setkat s bratry evangelického vyznání i pravoslavné větve. Bylo to při ekumenických bohoslužbách, chválách i společných brigádách. 

Velmi při dialogu s bratry záleží na osobním přístupu, empatii a chuti se s bratry sdílet a hovořit. Jak je psáno v dokumentu: "hledat ,co nás spojuje a na tom stavět." 

Dobrý postřeh některých členů spolča byl fakt, že v mladém věku si křestan nepřipouští žádný rozdíl - evangelík, katolík atd. Horší to už je s postojem zralého křesťana, který chce být už někde začleněn, a tak nepřímo sám dělá mezi bratry rozdíl.

Ve druhé části formačního plánu o mezináboženském dialogu a o přijetí migrantů, naše spolčo nevidí problém v komunikaci s bratry a sestrami východní (pravoslavné) cirkve. Naopak se nám zdá velmi obtížná komunikace s migranty třetích zemí (Afrika, Afganistán, Pakistán, Syrie). Taktéž vidíme problém se zařazením těchto lidí do našeho společenského života.

Zapsala Hana Solovská, společenství ŠOP

Společenství ASC Severní Čechy – Novoborsko

Většina lidí z naší třetinky severočeského spolča se shodla, že ekumenické vztahy prožívá v praxi a nemá obavy ani ze ztráty identity, ani z rozdělení. Pokud jsme všichni sami sebou, tj. známe svoji osobní identitu, a ctíme vzájemně své hodnoty, není důvod se ovlivňovat, přesvědčovat o správné (pravé) víře apod.

Co společně žijeme:

• Hluboké přátelské vztahy jednotlivců
• Ekumenická společenství – je více toho, co nás spojuje než toho, co nás rozděluje
• Čerpání zkušeností pro práci s dětmi a mládeží – některé církve jsou méně svázané, chovají se přirozeněji, jdou více na hloubku
• Některé z našich dětí prošly tábory, které organizovaly protestantské církve (adventisté, čeští bratři) – primárně zaměřené na výuku angličtiny, ale i duchovně. Přineslo to velké plody.
• Různé formy spolupráce - např. Manželská setkání, akce pro děti, společenské a charitativní akce…

Považujeme za dobré se vzájemně zvát na různé akce a hledat formy spolupráce
Můžeme se bavit o své víře, ale ctít vzájemné odlišnosti, nepřesvědčovat, neargumentovat…
S mezináboženským dialogem nemáme osobní zkušenosti, ale věříme, že i to je možné a potřebné se učit.

Zapsala          Dagmara Beránková

Výstup za společenství ASC Praha-Sever II.

• Sbližování s ostatními křesťanskými církvemi probíhá na úrovni jednotlivých členů našeho společenství zcela přirozeně. V naší lokalitě se setkáváme hlavně s evangelíky. Se zástupci jiných církví, jako jsou židé a muslimové, zkušenosti nemáme.
• Ke sbližování pomáhá vzájemné setkávání a společná činnost – úkol, společný projekt
• K zachování vlastní identity je třeba nastavit a dodržovat základní pravidla typu „respektovat, ale zároveň být respektován“.
• Nesmíme se bát se poznávat jiné přístupy
• Za důležité považujeme nepřestat se bavit s lidmi, kteří mají jiný názor, zajímat se o to, jak to vidí oni a proč
• Bůh nás všechny miluje bez rozdílu
• Čím míň toho člověk ví, tím víc si to brání

Děkuji a zdravím                          Jannis Apatsidis, koordinátor MR

1.Jak se sbližovat a neztratit svoji identitu?

-hledat co nás spojuje, na čem spolu můžeme spolupracovat ve prospěch dobra, bez ohledu na to, jakou víru vyznáváme (např.projekt Diakonie)

- měla by nás spojovat vzájemná láska

- měli bychom začínat u sebe,nečekat na iniciativitu druhého-vycházet vstŕíc, naslouchat druhé straně. Nabízet vzájemný dialog.

- v dialogu- nabízet svůj pohled, ale nenutit k jeho přijetí;nehodnotit odlišný pohled druhého

2.Jak pracovat na tom, aby se rozmanitost nestala rozdělením?

- přibližování se k druhému neznamená,že se s tím co říká, mám identifikovat

- mohu odlišný názor druhého rozvažovat a může mi posloužit k nahlédnutí mé vlastní identity (co je to, v čem jsem zakotven, co mi dává smysl a naplňuje mne, určuje mé další kroky, kde si mě Bůh povolal)

Za společenství Botič sepsala Jana Macháčková

Za společenství Č. Budějovice

O ztrátu své identity v rámci křesťanských církví nikdo z nás strach nemá. S jinými křesťany se setkáváme především individuálně a bez předsudků. Máme dojem, že není problém se setkáváním tváří v tvář, ale v oficiálním postoji. Zvlášť bolestně vidíme zákaz přijímání pro nekatolické křesťany. Víme od nich, že je to mrzí. Jako nešťastné vidíme také dva rozdílné termíny modliteb za jednotu.

Byly vyjádřeny obavy z rozdělování Evropy díky různým náboženstvím, hlavně islámu. Jako důvod uváděn fakt, že Evropa není označena jako křesťanská. Protiargument byl, že na to už je pozdě. Působilo by to jako když katolíci za všechny zasvěcovali naší zemi Panně Marii.

Zapsal          Pepa Hes

Za společenství Č. Budějovice