III. Téma formačního plánu 2024

Spolurozhodovat je mnohem náročnější než se pouze nechat vést. Jakým způsobem by se měla dělat v církvi na různých úrovních důležitá rozhodnutí (když hlasování nadpoloviční většinou zde nemá místo)?

Společenství České Budějovice

Co nejvíc volených grémií (pastorační a ekonomické rady farností i diecézí). Volba biskupa (např. kněžími, jáhny, řeholnicemi a řeholníky, kteří působí na území diecéze). Časově omezené funkční období biskupa (nejen). Ozývat se nahoru - např. psát „ovčí“ listy (analogické k pastýřským). Autorita musí vycházet z naslouchání. Snadno se nám přijímá autorita papeže Františka, protože je laskavá a má vizi, obtížně autorita moci (např. biskup Kročil).                                 Pepa Hes

Společenství Praha-střed

Hierarchie církve je a bude třeba, aby nauka zůstala zachována. Ale: je-li úloha kněze a biskupa služba, pak úcta by měla být vzájemná, a rovněž i komunikace. Rozhodování z pozice moci působí mnoho bolesti a ubírá církvi na věrohodnosti. Nadřízení by se měli učit empatii, naslouchání.

  Představení by měli víc dbát o lidi než o peníze. Bohoslovci by měli mít vzdělání nejen teologické, ale i ekonomické, aby i v této oblasti dobře rozhodovali. Podobně jako ve firmě je důležité, aby kněz nebyl na rozhodování sám. Když někdo ve firmě nebo státní správė špatně hospodaří, ztratí pozici, je potrestán. V církvi často není vyžadována osobní odpovědnost.

  Všichni kněží by se měli více pohybovat mezi lidmi, ať už v domovech pro seniory, nemocnicích, věznicích.., aby při rozhodování měli větší kontakt s realitou.

  Hlasování probíhalo už v prvotní církvi, představení byli voleni. Hlasovat by se mělo. Jak říkal svatý Ambrož: Oprávněně zvolený je ten, koho si zvolila celá obec. ( Dosud kněz nebo biskup, když na sobě nepracuje, nic se neděje, nikdo ho nevyhodí.) Věci naší církve by se měly řešit na našem území, ne posílat do Říma. Biskupové, stejně jako představení řádů, by mohli být voleni na časově omezené funkční období.

  Správná cesta není vždy jednoznačná, je třeba ji hledat.                         Ivana Rabiňáková

spolčo Brno-Západ - skupina Mimožabinských

V našem společenství Brno-Západ, místní část “Mimožabinští” se sešlo víc názorů, některé více konzervativní, jiné víc směřující ke změnám. Shodli jsme se na tom, že v našem národě (možná i celé církvi) převažuje tzv. Tereziánské smýšlení o pojetí církve, tedy představitelé církve jako zástupci moci, které je nutno ctít a poslouchat. Aniž bychom zpochybňovali zvláštní postavení kněží a biskupů, vnímáme, že v dnešní době se ve společnosti mění způsob jednání s lidmi i mezi lidmi, stále víc se do popředí (i přes veškerý zmatek v pohlaví, nezdravé emancipace a pod.) dostává vědomí, že každý člověk je unikát a nezáleží na jeho postavení nebo funkci a jde jen o to objevit své vlastní místo ve společnosti a tedy i v církvi.  

Domníváme se, že je třeba, aby sami církevní představitelé a lidé kolem též, pochopili, co Ježíš zamýšlel, když ustanovil své učedníky a když řekl slova: “Mezi vámi tomu tak být nemá: naopak, ten, jenž se mezi vámi bude chtít stát velkým, bude vaším služebníkem a ten, jenž mezi vámi bude chtít být prvním, bude otrokem všech. Vždyť i sám Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.” (Jeruzalémská bible, Mk 10; 43-45).  

Církev ve starém chápání (a v mnoha farnostech stále) jsou klerikálové a lid je jakoby mimo, pouze davem nechaným napospas tomu, co si farář vymyslí. I díky synodě se mění tento zaužívaný pohled i postoj mnoha laiků a též kněží a biskupů.

Padla tu připomínka, že náš biskup Pavel má velkou snahu o změnu, ale v našich farnostech jsou různí kněží. Někteří jsou otevřeni změnám, jiní se jich zřejmě bojí.

Shodli jsme se též na tom, že nepůjde o rychlý proces, ale každý z nás jej může urychlit do té míry, nakolik sám bude žít intenzivně vnitřní život s Bohem.                                        Maria Novotná

Společenství Újezd u Brna

Nynější církev, není pro mě spíše svazující, než osvobozující?
Představení církve by měli táhnout za jeden provaz.
Zodpovědnost za církev mají všichni - kněží i laici.
Rozhodování, spolurozhodování v církvi, by mělo být společné, dle svědomí a osobního povolání. Ale určitě transparentní - viditelné pro všechny. Teologické otázky mohou rozhodovat spíše vystudovaní teologové a praktické věci zase spíše školení laici, alespoň prozatím…
Kněžím/farářům by měly pomoci s rozhodováním místní rady (pastorační, farní, ekonomická), zvláště pak krátce po výměně faráře.
Nezapomeň, že křtem se každý z nás stal - knězem, prorokem a králem :-).
Svátost kněžství, řeholní svěcení, jáhenské svěcení - lidé kteří přijali tyto svátosti, jsou pro nás důležití a vzácní. Upřímný názor laika, dobrá komunikace a vzájemné naslouchání je potřebné…
Synodalita = jít společně.
Každá změna s sebou přináší i další novou změnu…
Změny asi nebudou tak rychlé, ale jsou nevyhnutelné, tedy pokud chceme, aby tu církev byla i pro naše děti a vnoučata.
Od koho si myslíte že vzešla prvotní myšlenka synodality, synodálního procesu/změny?
                                                                 Lenka Jašková