II. Téma formačního plánu 2024

Jakou zkušenost máme v našem společenství (farním, spolupracovnickém…) s přijetím rozvedených lidí? Co se nám daří, s čím si nevíme rady, z čeho máme obavy?

Společenství ASC České Budějovice

Nemáme vnitřní problém s přijímáním rozvedených, znovu sezdaných ani LGBT+. Spíš máme pocit, že oni sami se cítí nějak nepatřičně a s tím jim neumíme pomoci. Někdo zmiňoval, že snad byli někdy vyloučeni z ASC lidé, kteří se rozvedli. To považujeme za nepatřičné. Považujeme za vhodné, aby se povolovali druhé sňatky, ale uvědomujeme si, že to nebude církevně legislativně možné/snadné. Dotyční už zpravidla dost i tak vytrpěli, když se jim manželství rozsypalo. Uváděn případ z okolí, kdy žena 2x rozvedená žije ve třetím, teď katolickém, manželství. První dvě byly civilní. V čem je „lepší“? Považujeme za vhodné všem umožňovat přijímání svátosti (posila, ne odměna). Plzeňský model považujeme za zdlouhavý a ponižující, a tedy málo vhodný. Ale aspoň pokus.                         Za ASC ČB Pepa Hes

Společenství Praha jih 

Lidé žijící v druhém manželství -  se nejčastěji vyskytly tyto myšlenky:
 a) svátosti jsou posilou a ne za odměnu
 b) přístup k znovu sezdaným řešit individuálně
 c) nechat více rozhodnutí na svědomí člověka
 d) postoj k rozvedenému je tvrdší, než k vrahovi
e) Je nám sympatická práce s rozvedenými, jak ji řeší biskup plzeňské diecéze

za radku zdraví                 Otto Böhm

Společenství Újezd u Brna

Toto téma vygenerovalo spoustu otázek, než odpovědí:

- Co by měla církev nabízet pro ty, kteří žijí v dalším nesvátostném vztahu?

- Svátosti nejsou za odměnu. Měli by tedy mít možnost přistupovat ke svátostem?

- Je to ústupek dnešní době, nebo dobrá cesta k otevřené a chápající církvi pro všechny?

- Jakou hodnotu má pro nás život rozvedeného, který usiluje naplnit manželský slib, když zůstává sám a nese samotu? Jakou váhu a hodnotu má manželský slib pro nás?

- Jakou pomoc a podporu nabízí církev pro ně?

- Cesta, kterou se vydalo biskupství plzeňské se zdá jako dobrá.

                          Kamil Šebela

I v našem společenství Prostějov (v rámci ŠOP) jsme probírali druhé téma a dospěli jsme k níže uvedeným závěrům:

Rozvedení:

• církev by měla jít naproti těmto „vyloučeným“ a spíše jim pomáhat
• všichni v našem společenství jsme k rozvedeným otevření a přijímáme je
• Ježíš nám odpouští cokoli --> i církev by měla tak činit            
• poskytnout rozvedeným lidem pomocí nějakého sytému přípravy/kurzu možnost opět přijímat Krista a další svátosti = možnost začít opět znovu, a ne být potrestán až do smrti
• svátosti jsou posila a ne odměna
• často se tito lidé cítí nepřijatí a odvržení od církve, postupně se zatvrdí a církev opouští, to chceme?

LGBT+:

• často neznáme moc těchto lidí osobně
• chápeme manželství výlučně jako svazek muže a ženy
• nesoudíme je, přijímáme a myslíme si, že v církvi mají také své místo a toto téma by se mělo otevírat

za spolčo              Jája + Jarda Štaflovi

Společenství ASC Severní Čechy – Novoborsko

Shodli jsme se na tom, že nemáme vnitřní problém s přijímáním rozvedených a žijících v novém vztahu. U některých z nás tento názor zrál postupně až na základě zkušeností ze společenství, vlastních rodin a blízkých přátel. Zazněla řada konkrétních bolestných příkladů, kdy tito lidé nespravedlivě pocítili tvrdost církevních společenství, ať už šlo o lidské nepřijetí nebo odtržení od přístupu ke svátostem. Vnímáme, že je to v rozporu s Ježíšovým přístupem k těm, kteří po něm touží. Řešení této otázky považujeme za jedno z nejdůležitějších synodních témat. Postup v plzeňské diecézi vnímáme jako malý, ale důležitý posun.

Přímo v našem společenství ASC jsme kdysi měli případ rozpadu manželství a vzniku nového vztahu. Následoval ne zcela dobrovolný odchod ze společenství a někteří dodnes považujeme za osobní selhání, že jsme neprojevili dostatečnou vstřícnost a přijetí.

Trochu jsme se dotkli i otázky LBGT+. Tam se jednotlivé názory liší podstatně více. Od některých zazněly obavy, že tato témata povedou k neúměrnému rozvolnění, až k rozkolu v církvi.

Dagmara Beránková

Výstup ze společenství ASC Praha-Sever II.

• cítíme rozpor mezi církevním právem a milosrdenstvím. Právo je lidské a milosrdenství božské, viz. Tomáš Holub
• chceme nesoudit, nepovyšovat se a neposuzovat
• církevní proces anulace se nám zdá dosti pokrytecký, poškozuje děti, které se v manželství narodily
• svátost není jen pro ty, kdo nedělají chyby
• posun k řešení vidíme, ale je potřeba více vnímat realitu a složitost života
• rozvedení mají strach z nepřijetí a odsouzení, i když v našem společenství jsme se osobně s odsouzením nesetkali a naše společenství s tím "problém nemá"

·         přesto: stálost a rozhodnutí pro manželství by mělo z výchovného hlediska zůstat ve snaze natrvalo ideálem

Děkuji a zdravím                                     Jannis Apatsidis, koordinátor MR