Připomenutí svátku a novény

DNES začíná novéna k Donu Boskovi, pro její text stačí kliknout !!! 

Pokud mrknete DNES do salesiánského kalendáře, vykoukne na Vás Blahoslavená Laura Vicuna  a hned je co slavit ...

Žila v letech: 1891–1904 Blahoslavena: 1988 Patronka: proti znásilnění, týraných dětí, obětí týrání, obětí incestu, při ztrátě rodičů Atributy: medailka na modré stužce kolem krku Narodila se v Santiagu v Chile 5. dubna 1891. Náhlá smrt otce přiměla matku, aby s Laurou a její sestrou odešla z Chile do Argentiny. Již v devíti letech byla Laura přijata do ústavu Dcer Panny Marie Pomocnice, kde byla vychovávaná v duchu preventivního systému svatého Jana Boska. Brzy se stala mezi kamarádkami vzorem přátelství s Ježíšem, apoštolské lásky a věrnosti svým každodenním povinnostem. První svaté přijímání znamenalo rozhodující okamžik v Lauřině životě. Do svého notýsku si napsala: „Ó můj Bože, chci Tě milovat a sloužit Ti celý svůj život. Věnuji ti mou duši, moje srdce, mě celou. Raději chci umřít, než abych Tě urazila hříchem. Chci udělat všechno pro to, aby Tě lidé poznali a milovali. Chci napravit jejich urážky a urážky celé mé rodiny. Bože můj, dej, aby můj život byl životem lásky, umrtvování a oběti.“ 8. prosince 1901, na svátek Neposkvrněné se Laura stala členkou sdružení Mariiných dcer. Dlouho se na tuto slavnost těšila a připravovala. Dostala medailku na modré stuze a slibovala: „Od nynějška chci patřit celá tobě, Panno Maria…“ Se souhlasem zpovědníka složila také slib evangelních rad. „Zdá se mi, že sám Bůh ve mně udržuje připomínku své božské přítomnosti. Kdekoliv se nacházím, ve třídě, na hřišti, toto vědomí mě provází, pomáhá mi a utěšuje mě.“ Žila v neustálém spojení s Bohem: „Pro mě modlit se nebo pracovat je to samé, to samé je modlit se nebo hrát si, modlit se nebo spát. Když dělám, co je mi přikázáno, dělám to, co chce Bůh, abych dělala. A to já chci dělat, to je má nejlepší modlitba.“ 1. dubna 1902 se setkala s mons. Caglierem a prosila ho, aby i jí vzal mezi aspirantky. Mons. Cagliero se na ni podíval a s úsměvem odpověděl, že je ještě příliš mladá, Lauře bylo teprve 11 let, ale o zasvěceném životě už přemýšlela dlouho. Lauřina matka žila s mužem jménem Manuel Mora, který jí často sliboval sňatek, ale nikdy k tomu nepojal vážný úmysl. Chtěla, aby bylo dobře postaráno o její dvě dcerky, a proto přistoupila na to, že bude žít na jeho statku. To Lauru ale neustále trápilo a kalilo její štěstí. Potají, v tichosti trpěla ve svém srdci. Jednoho dne se rozhodla obětovat svůj život a ochotně přijmout smrt, aby dosáhla spásy své matky. Prosila i svého zpovědníka, aby požehnal této vroucí touze jejího srdce. Naplněna důvěrou, snášela s hrdinskou odvahou tělesné i duševní utrpení, které přesahovalo její věk. Věrná vnuknutím Ducha svatého se neváhala nabídnout jako oběť, aby její maminka znovu našla cestu spásy. Zemřela 22. ledna 1904 v Junín de los Andes v Argentině. Tělesné ostatky Laury byly přeneseny 2. března 1956 do kaple Ústavu Dcer Panny Marie Pomocnice v Bahia Blanca v Severní Patagonii. Jan Pavel II. ji připočetl mezi blahoslavené 3. září 1988 v blízkosti Castelnuova Don Bosco v Itálii, na Hoře blahoslavenství mládeže.                                                                                 Autor: 176mirek@gmail.com