Můj milý deníčku.

Píšu Ti několik poznámek o průběhu duchovních cvičení v klášteře na tom velkém kopci nad Králíkama*,  kde jsme byli ubytovaní.

Středa 13. 10.:
Sešlo se nás 26 + exercitátor.
Kvapilovi to s tím tichem myslí asi vážně. A taky zapomněli rozdělit služby. To nevadí.
Každodenní  večerní sdílení je dobrý nápad.

Čtvrtek 14.10.:
Exercitátor Vojta Sivek to má zmáknuté a zdá se, že i prožité. Přednášky fakt dost dobrý. S takovou bude třeba rezervovat šestadvacet míst v seznamu svatých (no, možná blahořečených).

Pátek 15.10.:
Tak Zacheus to prý vynahradil čtyřnásobně. Milý deníčku, tak na to fakt nemám!
Kvapilovi si najednou vzpomněli na služby. Na odpor jsme se nezmohli. No dobře.

Sobota 16.10.:
Móc pěkný odpolední výlet ke Svaté trojici.
Podnětné večerní agapé: Nejmenovaný účastník  se přiznal ke svým chovatelským úspěchům s černými, ale i bílými kravami. Pražáci kvitovali varování, že nemají pít vodu z kašny na brněnském Zelném Trhu.

Neděle 17.10:
No musím uznat, že to ticho byl fakt dobrý nápad.
Zítra Ti napíšu, co to se mnou udělalo.

Moc děkujeme za krásné chvíle na DC, vyvážený program, skvělou organizaci, výtečné přednášky a velmi příjemné společenství všech účastníků. Za pěknou procházku na kopec Jeřáb přes kapli zasvěcenou Svaté Trojici, za krásné podzimní počasí a nádherná slunečná rána. Za ústraní a ticho. Za klášterní prostředí, kde již samotné chodby budí bázeň Boží. Za sdílení,  kde jsme mohli pozorovat působení Ducha Svatého. Za osvobození od služeb, které nám umožnilo intenzivněji se věnovat programu.

Díky Bohu a také Vám, Pavle,  Iko a Vojto.                                      Vděční  Andrea a Jaroslav Košůtkovi.

*/  Jo, tak ten kopec má ve vlastnictví Matka Boží a Králíky je obec , néé chlupatí ušáci.