Proč chodím do kostela?

Představte si Ježíše jako velkou hřejivou slepici... zasmějte se od srdce, dopřejte si hluboký nádech „doma“ a ochutnejte naše duchovní cvičení na Ktiši! Voní čerstvou kávou a houbami na másle, hučí jako úl, kde se včely nemohou nabažit sladkého bezpečí, které je obklopuje. Proč chodíme do kostela? Drama eucharistie nám pomáhá objevovat exercitátor Tomáš Rádl.

Pojďte s námi na mši, která není jen divadlem jednoho herce, ale společnou slavností. Bůh-kapsář vám nejdřív ukradne z kapsy vaše hříchy, zatímco se snaží upoutat vaši pozornost láskou. Kněz nekněz, všichni se setkáváme nad Božím slovem a před Jeho tváří. Všichni se snažíme porozumět, všichni se proměňujeme. Místo kázání může každý říct, co ho oslovilo. Pak přinášíme na oltář svoje životy a učíme se přijímání. Člověče, miluješ mě, máš mě rád? Bůh se snižuje na naši úroveň lásky. A my naopak chceme růst do Jeho velikosti: jde o to nejdřív uvěřit, že ta oplatka je chleba, potom uvěřit, že v ní přijímáme Ježíše a nakonec ještě uvěřit, že v Něm přijímáme všechny, všechny! Za nás a za všechny totiž prolil svou krev. A tak se stáváme jedním společenstvím — ženy i muži, kněží i laici, Jihočeši, Pražáci i seveřani, starší i mladší, členové i nečlenové Sdružení... všichni se držíme navzájem i s vámi a s těmi, kdo tu nejsou na dotek. Boží milost na nás prší každý den, jen v neděli ktišskou krajinu jako zázrakem zalije vlídné zářijové slunce. A pak už je konec, který není koncem. V kostele je prý třeba zůstat jen nezbytně dlouhou dobu (děti to ví!). Jen k tomu, abychom se nadechli, načerpali... a jde se ve jménu Páně, missa est.

Anežka Hesová