O zlu internetu

Název úmyslně provokativní zvolil při přípravě programu na CČS Pravého středu v Praze Luděk Kučera. Bylo to 16. dubna a poprvé jsme se scházeli na Zoomu. Krásnou ironií dějin na toto a další setkání vyšla témata týkající se digitálního světa, do kterého se mnozí z nás právě v tu dobu na pár měsíců zanořili.

A tak se velmi omlouváme tvůrcům formačního plánu, ale na další zoomové setkání 13. května jsme operativně zvolili sdílení a reflexi na téma "já v době stavu nouze". Pro inspiraci k přípravě jsme vytvořili následující otázky, které uvádíme pro případnou podobnou reflexi ve vašem společenství:

1/ Zkus charakterizovat jednou větou nebo slovem svůj nejsilnější pocit z uplynulých dnů.

2/ Co je na současném stavu věcí v praktikování víry pro tebe takové, že bys to chtěl/a zachovat? 

3/ Je něco, co se ti v téhle oblasti naopak příčí?

4/ Vzbudila v tobě současná situace nějaké zajímavé vzpomínky, asociace?

5/ Prohloubil, rozvinul nebo naopak utlumil současný stav nějakou stránku tvého praktikování víry nebo jejího praktikování ve vaší rodině? 

6/ Co ti v průběhu stavu nouze nejvíc chybělo, na co se nejvíc těšíš, až zase bude "možné všechno"? (Jak v církvi, tak v běžném životě...)

7/ Co podle tebe znamená specificky pro církev věta, kterou média tak často opakují, že už "nic nebude jako předtím"?  

Otázky pomohly nastartovat celovečerní sdílení;kdo z vás byl někdy na neplaceném Zoomu, tak si dovede představit, že jsme videokonferenci museli několikrát  prodlužovat…

A zde několik vybraných odpovědí účastníků:

Zranitelnost civilizace, obrovský vliv médií a těch, kdo je ovládají. Jako lidstvo nevíme dne ani hodiny, plány jednotlivců i celých zemí jsou vniveč.

Úplná změna způsobu života, vnitřní ztišení, v počátcích podpořené i skutečným tichem venku – bez aut, lidí… Klid a ticho pomáhá k intenzivnějšímu vztahu s Kristem než zvykové „chození do kostela“.

Vedlejší účinek – očista planety od zplodin.

Veliké vzepětí lidí, chuť pomáhat, umění improvizace, nezištnost… ale bohužel to brzy vyprchává.

Na internetu veliká nabídka nejen bohoslužeb, ale i slůvek, modliteb růžence, duchovních úvah… Jedinečné prožívání jednoty církve díky papeži Františkovi (křížová cesta, ranní mše svaté).

Reminiscence na jiná historická období – prvotní církev, úzká společenství s jinými křesťanskými věřícími v totalitě, praktikování víry v zemích s velkými vzdálenostmi, jako je sever Skandinávie nebo pralesy Amazonie.

Utužení salesiánského společenství (hlavně zmiňováno vysílání ze Žabovřesk).

Vděčnost za existenci TV NOE – chuť ji podpořit.

Zmatek v některých oblastech života – školní výuka, nastavování systému a pravidel; na druhé straně ale možnost poprvé v životě sledovat jaro na zahradě „v přímém přenosu“ – všímat si pomalu plynoucích změn.

Rodinné obědy online, čtení pohádek před spaním vnoučatům po skypu …

V mnoha rodinách pocit až nezasloužené pohody, při vědomí, že to v jiných částech světa je úplně jiné.

Ti, kdo už nemají povinnosti při domácí výuce dětí, popisují něco jako „nácvik na důchod“ – oba manželé doma na home officu, hledání režimu, snaha o zdravý způsob života (v tom pomohla i postní doba a obava jezdit hromadnou dopravou – vytáhli jsme kola a chodíme víc pěšky).

Naopak tam, kde se ocitají děti v péči babičky, jde o vytržení z běžného - i modlitebního - režimu, velkou únavu, vyčerpanost.

Stesk po možnosti mše svaté v kostele.

Určitě chceme zachovat častější čtení Bible a pravidelnou společnou modlitbu.

Pocit svobody ve způsobu pojetí oslavy velikonoc – co sám doma chystám, musím promyslet, možnost přizpůsobit oslavu věku účastníků v domácím kruhu.

Prožitek „domácí církve“, pocit, že Boží přítomnost je namísto jednoho společného místa (v kostele) rozprostraněna do mnoha malých ohnisek (v domácnostech).

Chybění nějakého rozumného, podpůrného slova od biskupů jako celku.

Naopak velká vděčnost konkrétnímu - do té doby spíše akademicky vnímanému - knězi, který snad jako jediný v Praze trávil celé dva měsíce šest hodin denně v otevřeném kostele, zpovídal a byl k dispozici pro duchovní rozhovory („opravdový voják v první linii“).

Radost z českého humoru…spousta korovtipů. (Janko, co další díl?)

Luďkova úvaha hned na začátku stavu nouze byla úderná, kdo byste chtěl, napište si o ni do redakce – uvedu z ní na závěr jen jednu větu:

„Když někdo nežije dostatečně duchovně, neviňme z toho internet, počítačové hry,

facebook, ale toho člověka a nás, kteří jsme kolem něj, zde.“

Radostné salesiánské léto! 

Jana Vachulová, Pravý střed Praha