Desatero duchovního doprovázení (DDD)

Desatero duchovního doprovázení (DDD)

aneb salesiánská Strenna 2018 (Naslouchat a doprovázet) s troškou humoru :-)

1. Člověka na duchovní cestě doprovázeti jest jako na dvojkole společně s ním částí života jeho cestovati. Není posláním anděla – doprovodce sebe na odiv vystavovati, pročež na zadní sedadlo nenápadně usedni. Tak uchráníš se pokušení cestu jeho sám říditi, a místo toho budeš raději záda svému svěřenci spolehlivě krýti.
2. Není podstatné, aby osoba tobě svěřená v tebe věřila, ale spíše aby postupně jistoty té povznášející nabyla, že ty bezmezně ve velikost její osoby věříš, aby pak ona plně projevovati a rozvíjeti se mohla.
3. Anděl – doprovodce neurčuje cíl cesty, trasu ani rychlost pohybu, ale nechává výběr na osobě, již doprovází. Má být laskavým společníkem na cestě, nikoliv eskortou, která násilím vynucený přesun člověka do cíle zajišťuje, aniž on sám ovlivniti pramálo cokoliv smí, tudíž po dosažení cíle přirozeně prahnouti nemůže.
4. Jsa usazen na stejném kole vidíš situaci pod stejným zorným úhlem a vnímáš obdobně jako osoba svěřená tobě. Vystaven jsi tak stejné nepřízni počasí, žhavému slunci či hustému dešti. Tím nahrazen je dřívější pokyn bys v topánkách jeho po nějaký čas chodil, od čehož v současné době z hygienických důvodů upuštěno bylo.
5. Při cestě do kopce neváhej do pedálů nejméně stejnou měrou se opříti co svěřenec tvůj, neboť nejsi na odpočinku, ale zodpovídáš též za nepřetěžování jeho.
6. Při cestě z kopce vystříhej se výkřiků vyjadřujících strach či nedůvěru. Nepokoušej se jakkoliv jízdu zbržďovati, či dokonce z kola seskakovati.
7. V zatáčkách nikdy nevykláněj sebe na stranu opačnou než svěřenec tvůj, jinak škodu nedozírnou oběma způsobiti můžeš.
8. Připomínej sobě často pokorně, že mluviti stříbro, leč mlčeti zlato, a proto mlč. Pokud budeš mít nutkavou touhu rady své svěřenci poskytovati, pak vzpomeň si na bod tento a mlč. Mluv raději s Bohem o svém svěřenci, než se svým svěřencem o Bohu. Jestli nepozná on Boha z tvého mlčení, pak můžeš si jistý býti, že z  mluvení tvého také ne.
9. Smyslem doprovázení není, aby svěřenec tebe poslouchal, ale právě naopak, abys ty s láskou a pokorou naslouchal jemu. Čiň tak nejen trpělivě, ale též velice pečlivě. Naslouchej pak nejen jeho slovům, ale i jeho nevysloveným obavám, radostem, starostem, nadějím a touhám.
10. Když pak cíle cesty dosaženo bylo, jest tvou milou povinností poděkovat svěřenci za důvěru, se kterou ti dovolil v blízkosti jeho býti. Načež hleď se co nejdříve opět neviditelným učiniti.

Pepa Hes