25. února svatí Luigi Versiglia a Callisto Caravario

Salesiánská Kongregace si 25. února připomíná dva mučedníky, misionáře v Číně: svatého Luigi Versiglia – biskupa a Callista Caravaria – kněze, kteří obětovali svůj život za záchranu životů a ctností tří dívek, když je přepadli na řece ozbrojenci.

Jan Pavel II. je zapsal mezi blahoslavené 15. 5. 1983. Svatořečeni byli 1. října 2000.

„Dobře, pokračovala pastýřka, vyjdi z tohoto bodu a budeš mít přehled, co všechno mají salesiáni v budoucnu vykonat. Obrať se nyní na tu stranu a veď zrakovou přímku na druhou stranu a dívej se. „ „Vidím pahorky, horstvo a moře… „ Také chlapci zbystřili svůj zrak a volali sborově: „Čteme: PEKING.“ Don Bosco viděl veliké město. Bylo rozloženo napříč přes velikou řeku, přes niž vedlo několik velkých mostů. „Dobře,“ řekla pastýřka, která se zdála jejich učitelkou. „Teď veď pouze jednu přímku od jednoho nejzazšího konce ke druhému, od Pekingu do Santiaga, udělej si střed uprostřed Afriky a budeš mít přesnou představu, jak mnoho toho mají salesiáni vykonat. “ „Ale jak to všechno vykonat,“ zvolal Don Bosco. „Vzdálenosti jsou nesmírné, kraje tak obtížné a salesiánů je několik. “ „Nezneklidňuj se! Vykonají to tvoji synové, synové tvých synů a jejich synové. Ale ať věrně zachovávají pravidla a ducha Zbožné Společnosti!“ (MB, XVIII, 71–75)

Situace církve v Číně je složitá. V období kulturní revoluce v 60. a 70. letech vyvrcholil protináboženský komunistický program likvidace náboženství, coby „koloniálního a feudálního přežitku.“ Tisíce náboženských budov a chrámů bylo zničeno nebo transformováno pro sekulární využití, statisíce věřících byly perzekuovány nebo vězněny a nezřídka docházelo k popravám. Tisíce misionářů byly vyhnány ze země a náboženství bylo vytěsněno ze společenského života. Situace se začala měnit až od 80. let minulého století, zejména pak během posledních patnácti let.

Tváří v tvář kolapsu komunistických režimů ve východní Evropě si čínská vláda začala uvědomovat nezbytnost modernizace státu a jeho postupné otevřenosti zahraničnímu kapitálu. Děje se tak nicméně pod přísným dohledem státních náboženských institucí, jako například Čínského vlasteneckého katolického sdružení, skrze které čínské úřady ovlivňují a zasahují do procesů uvnitř katolické církve v zemi. Dosazování státními úřady vybraných biskupů do úřadu bez souhlasu Vatikánu, stejně jako zasahování do církevního života skrze Čínské vlastenecké katolické sdružení, je proto zákonitým důsledkem snah čínské vlády držet katolickou církev v zemi pod svou kontrolou.

V současné době je v jejím čele biskup z Linyi. Kromě pravidelných bohoslužeb jsou však jen zřídka povolovány aktivity jako výuka náboženství, setkávání věřících ve společenstvích, rekolekční programy apod. Tyto aktivity tedy často provozuje podzemní církev, která funguje podobně jako v Československu v době komunismu. V Číně neexistují dvě církve, nýbrž dvě komunity věřících povolané k cestě postupného smíření a k jednotě – vysvětluje kardinál státní sekretář Pietro Parolin.

                     Jan Ihnát, SDB

       
Callisto Caravario ke stažení v PDF       

 Luigi Versiglia ke stažení v PDF