Už je to jen kousek ...

Letos jsem měl to velké štěstí, že se mi splnil jeden velký sen.

To, když jsem mohl být s Janou a partou dalších přátel v rakouských Alpách. Bylo to nádherné dobrodružství. Úchvatná příroda, skvělé počasí, báječní lidé, klid a zastavení se od každodenního shonu.
O myšlenky a rozhovory s Bohem nebyla nouze. O jeden zážitek bych se chtěl podělit. Když jsme lezli na malý Ankogel, tušili jsme, že jsme blízko vrcholu. Ale neviděli jsme jej.

Čím blíže jsme byli, tím méně byl vidět. Kyslíku ubývalo, ale moc jsme se těšili, až tam budeme a budeme koukat dolů.

Šli jsme pomalu. V jednu chvíli jsme potkali Jirku Holuba, který už šel dolů. Ptal jsem se ho: „Jak je to ještě daleko?“ A on mi s úsměvem odpověděl: „Už je to jen kousek, tam nahoře to končí.“ Sice nebylo nic vidět, ale začal jsem se strašně smát. Ta věta mě pobavila a poučila zároveň.

Když koukáte na hory z dálky, vidíte je celé až po špičku. Jsou mohutné a budí respekt. Když seberete kuráž, že tam vylezete, můžete cestou nabýt pocitu, že jste přecenili své síly. Každý, kdo někdy lezl na nějakou horu, ví, že když je před vrcholem, není vidět. Neustále vidíte nový a nový horizont. Říkáte si, tam už to přeci musí být. A on přijde další horizont na obzoru a vrchol stále není vidět. Člověk ale nesmí propadnout beznaději. Někdy propadáme panice, zoufáme si, ačkoli často už to bývá jen kousek. A přitom tam nahoře, u Boha to má končit. Tam je náš cíl. Nikam dál už to nevede. Sice jsme zvyklí být na cestě, ale jsme připraveni být v cíli?

Máme Advent.
Možná jsi unavený životem a starostmi. Možná se Ti nedaří najít si čas na modlitbu a vzdáváš výstup na horu Karmel. Nevidíš cíl, byť stojíš pod vrcholem. Ale věř, že cíl je už jen kousek. Ježíšovo narození je už jen kousek. Jeho světlo sílí s každou další zapálenou svíčkou na adventním věnci. Jeho život zcela proměnil tento svět. A Ty můžeš být u toho! Už se rozednívá. Těš se a raduj se! Spolu s touto radostnou zvěstí totiž začíná velký mejdan Tvého života!

           Jirka Nekula.