Inspirace z hokejového mistrovství pro duchovní cvičení

Ve třetí části letošního formačního plánu jsme rozjímali  starozákonní knihu Kazatel.

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem má svůj čas:
Je čas rození i umírání, čas sázet i čas trhat…..(Kaz. 3,2)

Každá činnost i situace má svůj čas, i prostředky k naplňování.

Při duchovních cvičeních je nutné ztišení, mlčení a naslouchání. Snažit se přenést toto na právě probíhající zápasy mistrovství světa v hokeji by bylo přinejmenším velmi podivné. Představa, že  plný stadion diváků potichu, mlčky sleduje zápas, je jen slyšet zvuky bruslí odrážejících se od ledu, nárazy hokejek do puků a hráčů na mantinely je nepředstavitelná.

K hokeji patří fandění, povzbuzování, emoce. Hokej se hraje pro diváky a diváci dotvářejí atmosféru,  která k hokeji neodmyslitelně patří. Svědčí o tom i to, že ti kteří se nedostali na stadion, místo aby se v klidu dívali na zápas doma v teple u televize, se často scházejí u velkoplošných obrazovek na náměstích a tam společně sledují zápas, fandí a  dohromady vytváří tu správnou atmosféru, která k hokeji patří.

Chtít tuto krásnou zkušenost přenášet třeba na koncert České filharmonie nejde. Kdyby posluchači začali nahlas povzbuzovat hráče na jednotlivé nástroje nebo skupiny nástrojů aby hráli víc nahlas a rychleji než ostatní, bylo by po představení.
Kdo chce koncert vážné hudby s užitkem prožít musí se zklidnit, ztišit, plně se soustředit na hru, nechat hudbu na sebe působit a pronikat do nitra. Cokoliv navíc je ke škodě.

Přesně tohle platí i o duchovních  cvičeních. Od všeho se oprostit, zklidnit, ztišit a nechat na sebe působit Boží slovo, pronikat do nitra a nechat se proměňovat. Těch jedinečných pár dní v roce, které máme k dispozici, nerozmělňovat ničím zbytečným,  dobře je prožít a společně s Duchem svatým vytvářet tu správnou atmosféru ticha a naslouchání.

..je čas mlčet i čas mluvit.. (Kaz.3,7)

Svatý Pavel  přirovnává duchovní život ke sportu, „Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni se podrobují pro pomíjející věnec, my však pro věnec nepomíjející.“  (1Kor 9, 25)

Hokejisté při zápase musí nechat všechno stranou,  ničím se nerozptylovat, plně se soustředit na hru a s plným  nasazením dát do ní všechny své síly. Jinak to bude znát na výsledku.

Někde jsem četl, že lidé žijící ve světě daleko více potřebují prožít pár dní v tichu, mlčení a naslouchání než řeholnici žijící v klauzuře, protože ti mají ticho takřka neustále. Proto bychom si mohli vzít příklad z hokejistů, kteří po čas zápasu nechají všechno stranou, nemyslí v té chvíli na nic jiného a dají se cele pro dosažení vítězství.

                    Miloš Jansa.