Vzpomínka na věrné živé!

Tak zase máme po jedněch „dušičkách“....
Inu, nějak je tento svátek pro mne stále důležitější. Taky se zvolna připravuji na „stěhování“. Kromě „dušiček“ se toho však dělo spoustu a ještě se v listopadu dít bude. Rád si čtu o všech možných akcích, které pořádáme a které nás spojují a povzbuzují. A napadlo mne, k čemu že nás vlastně povzbuzují? Abychom uspořádali další podobnou krásnou akci? Ale to asi není náš hlavní úkol! 
 

Možná to zní poněkud kacířsky, ale ve světle mnohého dění v církvi, to možná není zcela zlá otázka: Bylo by dobře, abychom ve společných akcích vyčerpali celý svůj tvůrčí potenciál? Vždyť podstatná část života, za který jsme Bohu především odpovědní, se odehrává jinde: v rodině, v práci, v hospodě, u lékaře…..  Otázka po tom, zda jsme hledali Boží vůli, bude pak myslím směřována především do těchto úseků života.

A otázka: jak jsi miloval? Jistě také. Možná, že je mezi námi mnoho takových, kteří se neúčastní mnoha společných akcí, protože cítí, že jejich služby, byť jistě ne vždy příjemné a dokonalé, je podle Boží vůle potřeba jinde. A vida, právě ti, kteří by posilu společných akcí tolik potřebovali, ji třeba nedostanou.

Kdo jsem, abych soudil! Děkujme jim, za jejich snahu a odvahu otevřít dveře a jít mezi lidi i za cenu rizika špinavých rukou! Děkujme jim za jejich příklad, který poukazuje na naši nedostatečnost a je výzvou k neustálému přemýšlení a hledání. Mysleme na ně, byť se o nich tolik nepíše! Ale jsou tu, vím to jistě!  :-)

                         Zdeněk Mrázek