Víry na Karmelu

Na pozvánce Jany Vejtasové bylo psáno, že se máme těšit na neobvyklé duchovní cvičení.
Ale znáte to, když se na něco moc těšíte, tak se to obvykle divně semele a z potěšení bývá dílem i nadělení.
Porušil jsem toto ponaučení a na cvika jsem se těšil, byvše v poslední době životem drcen nad mírou obvyklou. Prostředí karmelitánského kláštera ve Vydří je dostatečně inspirativní samo o sobě a na to, že hlubšího prožitku docílíme meditací nad uměleckými díly a Písmem, jsem jako obvykle zapomněl.

 

Krásné místo na jihu vlasti nás počastovalo během našeho pobytu počasím všeho druhu (samozřejmě adekvátně ročnímu období) a bylo výborným prostředím, asi nejen pro nás Pražáky, pro příjemnou relaxaci a přepnutím z koloběhu či víru, jak chcete, našeho každodenního života. Potkali jsme se ve Vydří jak s človíčky, které jsme už znali, tak i, jak to tak na cvikách bývá, se zcela novými tvářemi. Bylo dílem radostné a dílem bolestné sdílet a poznávat naše životní příběhy a pokusit se společně v nich hledat viditelné i na první pohled přehlédnutelné Boží stopy.

Obrazy, nad kterými jsme meditovali, zapůjčil náš počernický spolufarník Jan Paul, zvaný Žán. Zasažen a inspirován umíráním své maminky se snažil zachytit a zobrazit těžko popsatelné Boží světlo, které nás provází životem a svítí nám v různých barevných odstínech na cestu. (Snad jsem jeho myšlenky příliš nepřekroutil.)

U každého ze tří obrazů nám náš exercitátor salesián Ondra Matula představil během celého dne po úvodní krátké úvaze biblické pasáže ze Starého i Nového zákona, které nabídly k danému tématu dostatek prostoru k přemítání a pro mnohé z nás i námět k novým pohledům na vnímání našich bolestí a životních peripetií. Myslím, že důležitým poselstvím bylo ujištění o Boží podpoře a připravenosti Stvořitele vzít naše osudy do svých rukou a přetvářet nás do nového člověka.

První dílo, Vír života, a k němu vybrané úvahy, vyvolaly mezi námi různé asociace a pocity. Jsme přec jeden každý originálem a víry našeho života se točí každému jinak. Vnímali jsme dynamiku obrazu zachycenou v jediném okamžiku a meditovali o tom odkud, kam a kterým směrem se symbolické „Já“ na výjevu pohybuje.

Téma druhého dne - Vír smrti - se zdálo na první pohled pochmurné. Výjev ležící mrtvé postavy v nás však vyvolal kupodivu pocity klidu a odpočinku.

Sobotní téma bylo přirozeným vyvrcholením našeho putování. Vzkříšené "Já" na plátně je evidentně jiný, nový člověk, který dostává shůry silné jasné světlo obnoveného života. Naší radosti z dobrého konce přidal rozhodně nový rozměr i večerní příjezd umělcův, příjemné posezení a vzájemné obohacení se.

V neděli jsme ještě "dotáhli" téma cvičení syntetickým spojením všech tří obrazů, tedy všech fází života i víry, jak to pěkně Ondřej popsal na svém webu.

Díky Bohu za krásné místo a čas, Ondrovi za trefné, inspirativní a lidsky podané úvahy, také organizátorům a všem dole i nahoře, kteří se o nás starali. A nakonec předáváme dál Ondrovo sice soukromé přání, ale myslím se o něj můžeme podělit a nezmenší se tím:  " Mějte se rádi! ".
 

                            Jana a Standa Čihákovi

Fotografie najdete na stránce zde >> ( po zadání hesla donbosko )