Velké díky za Vaše modlitby a podporu

          Milí přátelé,

touto krátkou zprávou vám chceme především poděkovat za vaši přízeň mamince i celé naší rodině. Děkujeme vám za modlitební společenství, které jsme na dálku vytvořili.
Děkujeme za vaše vzkazy a podporu. Děkujeme, že jste maminku navštěvovali a stále ji navštěvujete. Děkujeme za všechny ty služby, na které si už ani nevzpomeneme.
Za všechny ty květiny, ovoce, donesené jídlo, vyžehlené prádlo, doprovody ven nebo na mši do klášterní kaple, domluvenou kadeřnici, dovoz osiva, vysušení obilí…

Investovali jste dobře, protože od Pána jednou uslyšíte „pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa… Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít,… byl jsem nemocen, a navštívili jste mě…“ (Mt 25, 34n).

Ano, maminka zůstává stále vážně nemocná. Probouzet se ani usínat už zřejmě nikdy nebudeme tak, jako dřív. Ale zažili jsme a zažíváme velký dotek Boží milosti a moci.Od počátku nás Pán Bůh ujišťoval, že se vše v dobré obrátí, a své slovo plní. V létě ti optimističtější z nás doufali, že na Vánoce by maminka mohla být z nemocnic doma. Byla propuštěna v den svých 55. narozenin 23. října!

Stále nevíme, proč se to všechno stalo. Už teď však můžeme říci, že událost zbystřila naši pozornost nasměrovanou na Pána a viděli jsme celý proud malých zázraků. Jistě: Navzdory Božím milostem pořád dokola chybujeme. Stále zřetelněji vidíme, jak titěrný kus cesty jsme dosud ušli. Stále naléhavěji si uvědomujeme, jak potřebujeme, aby On v nás rostl a my jsme se menšili (J 3, 30). A přitom opakovaně zakopáváme i o ty nejmenší kameny.

Vám ale kéž jsou naše zprávy o mamince svědectvím, že Ježíš žije. A také povzbuzením, že ani zde v lidském společenství nejsme nikdy na nic sami, protože tolik pomocníků zde na Zemi Kristus má!

Na závěr přijměte zamyšlení Carla Caretta. Zaznělo jako Myšlenka na den v dnešním vysílání Proglasu. 

                                               Dvořáčkovi z Kochova

                   Carlo Caretto: O smrti

Vím, že život je velký dar. Vím také, že dar smrti je větší. Věřím v Boha, který stvořil nebe i Zemi. Stvořil hvězdy a volá je jménem. Stvořil člověka a chce mu být Otcem. Stvořil nebeské království a nás určil pro ně. A mezi tolika dobrými a krásnými věcmi, které stvořil, je jedna nadmíru krásná. Je to smrt. Proč o ní říkám, že je krásná? Protože mi umožní začít znovu od začátku. Protože díky ní uvidím všechno nové. Miluji smrt, protože mi znovu daruje život. Miluji smrt, protože věřím ve vzkříšení. 

Věřím v život věčný.
Věřím ve své věčné tělo nesmrtelného dítěte. Věřím, že se rozběhnu vstříc svému Bohu jako malý chlapeček, tak, jako jsem kdysi běhával jako blázen naproti svému otci, který na mě čekával před školou. A především ve smrti konečně spatřím nebeské království. Znovu obejmu svou matku. Uvidím opět své přátele. Uvidím spravedlnost. Uvidím lidi, kteří konečně nalezli pokoj a jsou schopni se navzájem milovat. Uvidím Krista. A vím, že budu oslněn jeho krásou a už se od Něho nehnu. Poznám odpovědi na všechny nezodpovězené otázky. Konečně se dozvím, proč teklo tolik slz a krve. 

Proto vám říkám, že smrt je veliký Boží vynález. A tak vzývám smrt jako přechod. Budou to mé Velikonoce, má brána do nebe. Bude to vzkříšení. A celá má bytost vydechne úžasem. Nechvěj se duše má, neměj strach. Protože věřím v Boha, vím, co je smrt. Smrt mi už nemůže nahnat strach. 

Tak tedy přijď, smrti, má smrti. Uvítám tě jako přítelkyni. Obejmu tě jako sestru. Neprosím tě, abys mi nepůsobila bolest, protože mi vzpomínka na smrt mého bratra Ježíše pomůže zůstat tiše a přijmout všechno, co mi přineseš. Prosím tě jen, abys měla soucit s mou slabostí. 

Tady na zemi jsem už všechno opustil. Zůstaly mi jen tři věci, které jsem se snažil žít. Víra, naděje a láska.

               vydáno 16.10.2014
Povzbudivé zprávy a velké díky

Milí přátelé,

srdečně vás zdravíme s novinkami o maminčině zdravotním stavu. Než s těmi povzbudivými zprávami začneme, přijměte naše veliké díky za vaše modlitby, oběti a žehnání, které vysíláte naším směrem. Moc nám pomáhá.

Maminčin stav se za několik málo posledních týdnů úžasně zlepšil. Zatímco dřív jsme z ní museli každé slovo doslova páčit, dnes mluví sama a ve větách. Zlepšuje se jí paměť. Sama chodí na toaletu na chodbu. Promiňte, že píšeme i o tomto, ale kdo někdy měl někoho v rodině dlouhodobě těžce nemocného, ví, jaký posun to je.

Maminka byla před několika dny převezena do blanenské nemocnice, kde zahájila intenzivní rehabilitaci. Největší skok v jejím uzdravování však nastal ještě v letovickém klášteře, který funguje jako léčebna dlouhodobě nemocných.

Děkujeme paní ředitelce Draze Královcové, že to s námi zkusila a maminku pustila hned na první víkend domů. Myslíme si, že ji víkendy povzbuzovaly a motivovaly. Výjimečný byl hlavně ten poslední, kdy jáhen farnosti František Bačovský pokřtil maminčinu nejmladší vnučku Ester. Křest se původně měl konat v půli prázdnin, ale pár dní předtím přišel maminčin kolaps, bezvědomí, pobyty v nemocnici… Nyní mohla být přes svou nemoc při této události.

Snad právě domácí víkendy a také mše v nemocniční kapli byly pro maminku prvními návraty do běžného života. Doma ji navštěvovali sousedé a známí. Když počasí dovolilo, brali ji na kolečkové židli na procházku ven. Těšilo ji, že mohla přihlížet domácímu frmolu. Omlouvala svá vnoučata, když všude po obýváku, kde má nyní své lůžko, rozházely hračky a ona přes ně musela klopýtat. Přála si být doma i tehdy, když nám podzimní nálož prací v domácnosti a hospodářství neumožňovaly vždy vyčlenit jednoho člověka na péči o ni. S úsměvem nesla, když v jedné takové chvíli při slézání z postele spadla a udělala si na kolenou modřiny snad ještě větší, než jaké jsme si jako děti v zimě nosily z bruslení na rybníku.

Po pravdě přiznáváme, že ještě před dvěma měsíci bychom nevěřili, jak daleko se maminka může v tak krátké době dostat. Byli jsme poučeni, že v podobných stavech tempo rekonvalescence především mozku obvykle spíše klesá. Rodinná známá zdravotnice se slzami v očích mluvila o tom, jak by nám přála zázrak. Nyní se zdá, že náš zázrak leží na blanenské rehabilitaci, chodí několikrát denně cvičit a těší se domů.

Koncem října, jak věříme, oslaví maminka 55. narozeniny. Jedním z prvních darů byl mobilní telefon, který dosud neměla. S tatínkem se dělili o jeden přístroj a druhý si používat nikdy nezvykli. Nyní ho má, a tak jí na číslo 727 986 229 můžete napsat zprávu nebo zavolat. Projevila o to zájem.

Závěrem chceme ještě jednou poděkovat za vaši podporu, modlitby a pomoc. Změny teď přicházejí tak překotně, že nám nejspíš ještě plně nedochází, jak velké divy Pán uprostřed nás koná. Zároveň vyznáváme, jak moc jeho pomoc a shovívavost potřebujeme. Naše modlitební úsilí leckdy uvadá. Někdy se my sourozenci handrkujeme, kdo kdy pojede pomoci tatínkovi, který by se sám v práci na statku utopil. Učíme se neporovnávat, kdo toho kolik udělal a jestli by už neměli nastoupit ti druzí. S každým zazvoněním budíku, který hlásí, že krávy je třeba i dnes ráno dojit a krmit, se učíme odkládat sobectví. Pořád je to stejně těžké. A i přes velké posuny v maminčině uzdravování se stále učíme její zdraví odevzdávat do Božích rukou. Nemyslet na to lékaři vyslovené „jednou se ten pokrok zastaví, je jen otázkou, kdy to bude“. Svěřit plně Bohu, že i když se její hlava úplně nebo skoro úplně zotaví, stále bude zůstávat srdce nemocné tak, že na jednoho člověka je toho až až.

Máme však pevnou víru v Boží milosrdenství. Jak velký je to rozdíl, když někdo stoná tam, kde všichni mají smrt za absolutní konec, nebo ve věřící rodině.
Děkujeme, Pane Ježíši!

               Dvořáčkovi z Kochova

               vydáno 13.9.2014
Maminčin stav se pomalu zlepšuje

Milí přátelé,

znovu vás chceme oslovit s novými informacemi o zdraví naší maminky.Maminka strávila několik dní v boskovické nemocnici a odtud byla převezena letovického kláštera - Nemocnice Milosrdných bratří. Zde se má postupně zotavit, aby zvládla náročnější rehabilitaci ve specializovaném pracovišti, nejspíš opět v Nemocnici Blansko. Děkujeme Pánu Bohu za její pokroky. 

Prvním výrazným byl návrat krátkodobé paměti. Tatínek se jí jako obvykle zeptal, kdo ji byl navštívit, na což dosud vždy odpovídala nikdo. Tentokrát vyslovila jméno rodinného přítele Vojty Parolka. A ona to byla pravda! Od té doby je schopná si něco z dění kolem sebe zapamatovat a uvést to.

Druhý velký zlom zažila, když mohla poprvé po sedmi týdnech strávit víkend doma. Velice se z toho radovala. Připravili jsme jí polohovací lůžko v obýváku u okna s důvěrně známým výhledem. Například v době oběda si jen přesedla na pojízdné křeslo a mohla jíst u stolu s rodinou. Jak nám bylo líto, když jsme ji v neděli odpoledne museli opět odvézt do nemocnice. Mrzelo to i ji. V pondělí to komentovala slovy, že doma bylo dobře, jen jsme ji "zase brzy vymetli". 

V úterý po domácím víkendu jsme ji zastihli v dosud nejlepší kondici. Vedli jsme s ní "sýrařskou" diskusi - vzpomínali a společně dávali dohromady, jak vyráběla jednotlivé druhy sýrů. Byla schopná vyjmenovat používané suroviny, říct něco o poměrech i hodně z postupů. I když podle tatínka neřekla všechno správně, byl takový rozhovor s ní velkým pokrokem.

Ověřili jsme si, že maminka nám velice dobře rozumí. Mívá však potíže se zformulováním odpovědi. I když se velice snaží, nedokáže si často vybavit hledané slovo ani ho opsat. Dnes to třeba byla pasterizace. I tvorba vět je pro ni nesmírně namáhavá. Jak bolestné to musí být pro ni jako člověka s velkým jazykovým citem a verbální inteligencí. Vždyť to, že její dvě vnučky mluvily o svých druhých narozeninách v celých větách, jsou její geny!

Přes zlepšující se komunikaci stále platí, že někdy bývá silnější únava. To pak na dotazy nereaguje. Také u ní přetrvávají výpadky, kdy si nevybaví třeba jméno vnučky, kterou předtím poznávala. Časstrávený s vnoučaty ji však velice těší; dnes chovala čtyřměsíční Ester a další návštěvě o tom zážitku hned referovala.

Za maminku se každý večer společně modlíme. Pán Bůh nás povzbudil i dalším úspěchem - po týdnech dešťů seslal teplé a slunné počasí a my jsme tak ve druhém zářijovém týdnu mohli z polí sklidit obilí. Ač tak pozdní žně nepamatujeme, zrno je navzdory vodní náloži, kterou předtím dostalo, v dobrém stavu.

 

Srdečně vás všechny zdravíme a děkujeme za váš zájem a vaše modlitby. Obojí nás těší. Tuto zprávu vám podáváme později, než jsme sami chtěli. Je to dáno přívalem práce v naší kochovské domácnosti i hospodářství. Ale možná právě když padáme únavou a vidíme, že hora práce bude vždy vyšší než množství našich sil, můžeme na sobě zakoušet naši slabost a tak se opravdově odevzdávat do Božích rukou a stavět na jeho milosti. 

A Bůh v takové chvíli může konat, jak nás učil svatý Pavel  "...Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný. " (2K 12, 10).
Taky tehdy na sobě nejlíp cítíme, že " ... bez Něj není možné ani naše jediné nadechnutí. Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme. " (Sk 17, 28).

                               
                                           Dvořáčkovi z Kochova

               vydáno 22.8.2014
Poděkování a zdravotní stav naší maminky

Milí přátelé,

děkujeme z celého srdce za vaše modlitby za maminku. Cítíme zároveň povinnost vás informovat o jejím zdravotním stavu.

Zprávy od lékařů bohužel nejsou příliš příznivé. Jako by Pán chtěl, abychom vyčerpali všechny lidské možnosti a zcela mu záležitost odevzdali, jak se o tom píše v Novéně odevzdanosti. Jako by potvrzoval, že je opravdu žárlivý Bůh (Ex 34, 14), který nechce, bude-li maminka uzdravena, aby si zásluhy mohl připisovat kdokoli z lidí. 

Mamince i přes nasazenou léčbu pracuje srdce na 15 procent. Vyšetření zároveň ukázala, že mozek se jí neustále, tedy i v této chvíli, nedokrvuje.

Lékaři při zkoumání jejích smyslových a rozumových schopností dospěli k následujícímu závěru: Maminka neumí číst, psát, nerozlišuje barvy, je neustále zmatená, neslouží jí paměť, špatně mluví, špatně polyká a má problém poznat členy své rodiny. S námi komunikuje víc než s bílými plášti. Jsme si jisti, že nás poznává, že nás poznává i na fotografiích. Při jedné z návštěv přečetla nápis na knize,  jindy cifry na budíku a jindy napsala pár písmen. Ale i každému z nás se stalo, že ho zaskočila neadekvátní reakcí.

Jeden den se při návštěvě raduje ze svého vnuka Jonáška. Druhý den ho na fotografii vůbec nepozná, dokonce řekne, že Jonášek je divné jméno, které v životě neslyšela. Do nabízeného balzámu na rty se zakousne. O rajčeti řekne, že má červenou barvu a chutná červeně.

Vlastně platí, že má světlejší a temnější chvilky. V těch světlejších reaguje jednoslovnými nebo víceslovnými odpověďmi, často správnými nebo skoro správnými. Jindy nezvládne vyjmenovat ani své děti. Jestli má v tu chvíli v hlavě temno, nebo se jí prostě nechce hrát „hry na správnou odpověď“, to nevíme. Pro nás její blízké je zcela nezřetelná její osobnost. Vlastně ji těžko poznáváme i vizuálně, neboť jen s obtížemi navazuje oční kontakt. Má také jinou mimiku.

Tyto výpadky snad souvisí s tím, že podle vyšetření EEG má v mozku i v bdělém stavu chvílemi delta vlny charakteristické pro hluboký spánek. Léčit to nelze, tyto situace buď odezní samy, nebo ne. Snad lze tím vysvětlit i její častou spavost a apatii. Starosti nám dělá také její paměť. Neví o návštěvě, která odešla před pěti minutami. Vlastně si nepamatuje vůbec nic, co přišlo po její příhodě.

Příznivě lékaři mluví jen o jejích pohybových schopnostech – dokáže s pomocí rehabilitační sestry ujít několik desítek metrů. Také zmiňují jako určitou výhodu pro rehabilitaci maminčin věk. Je jí 54 let.

Přátelé a známí se nás často ptají, jak se to mamince vlastně stalo. Budiž to řečeno i zde. Večer ji našel tatínek spící v kuchyni na pohovce, a i když to bylo neobvyklé, přikládal to její únavě z práce. Ráno ji nemohl probudit. V bezvědomí ji záchranáři převezli do nemocnice. Maminka až do onoho dne naplno pracovala v domácnosti, na zahrádce i na statku. Léčila se pouze se štítnou žlázou. Až na určité drobnosti si vůbec nestěžovala na své zdraví. Pravidelně chodila na prohlídky včetně měření EKG. Nikdo netušil, že má tak vážnou srdeční vadu.

Mamince v pátek voperovali kardiostimulátor, který sice nezlepší efektivitu jejího srdce, ale je určitou pojistkou proti srdečnímu selhání. Nyní by měla začít její rehabilitace, na kterou však podle lékařů není dosud zralá. Byla proto znova od svaté Anny převezena do boskovické nemocnice. Platí přitom, že dokud nebude mít hlavu zcela v pořádku, nepřipadá v úvahu razantnější léčba srdce. Natož úvahy o transplantaci.

Za maminku se stále modlíme. Prosíme také o vedení Ducha svatého, abychom dokázali činit správná rozhodnutí. Každý z nás stojí nyní před velkou výzvou, jak změnit svůj život, abychom dokázali být mamince i tatínkovi nablízku a přitom se vyrovnali se svými životními povinnostmi: tři nejmladší děti v Brně studují – dva na vysoké a jeden na střední škole. Další tři v Brně pracují. Dvě nejstarší dcery jsou na mateřské se svými dětmi – jedna v Troubkách na Přerovsku a druhá opět v Brně. Situace je velkým zásahem do života také našich manželů resp. partnerů a jejich rodin.

                       Děkujeme, že na nás myslíte. Modlíme se i za vás.

                                          Dvořáčkovi z Kochova

                vydáno 6.8.2014
Naléhavá prosba o modlitbu - poděkování a zdravotní stav

  Milí přátelé,

opět vám chceme z celého srdce poděkovat za vaše modlitby za maminku. Rádi bychom také připojili něco o jejím zdravotním stavu. 
Maminka strávila necelý týden na ARO v Boskovicích, poté dva dny na neurologii v Blansku a nyní leží na kardiologii u svaté Anny v Brně.
Podle lékařů prodělala těžké srdeční selhání, které zapříčinilo nedokrvení mozku a poškození dvou jeho částí. Proto je nyní ve stavu jako po mozkové mrtvici.
Má například určité poruchy zraku a hůře se s ní komunikuje. Den ode dne však vidíme pokroky – mluví víc a víc, má radost, když vidí svá vnoučata.

Větším problémem je bohužel stav jejího srdce. Podle vyšetření jí funguje na 15 procent, což je podle rodinného přítele-lékaře stav, kdy většina lidí zvládne pouze vstát z lůžka a zase na něj ulehnout. Čeká ji ještě další vyšetření, ale zatím lékaři počítají s nasazením léků. Ty by měly zlepšit výkonnost srdce na 25 až 35 procent. Uvidí se, zda to mamince bude stačit. Pokud ne, v úvahu připadá transplantace.

Stále spoléháme na Boží pomoc a za maminku se modlíme. Věříme, že ji Pán chce uzdravit. Našimi modlitebními oporami jsou Terezka a Pavla, které pravidelně chodí do kostela na mši nebo na růženec. Jana nás zase povzbudila slovy z písma, že Ježíš často uzdravoval, protože „mu jich bylo líto“ (Mt 14, 14, Lk 7, 13-15). Lucka od počátku cítila Boží ujišťování, že s maminkou vše dobře dopadne a její utrpení má smysl. Když pak zapochybovala, přišla jí na mysl slova z Bible „ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas“ (Jn 10, 4). Přijala to jako odpověď, že naděje skutečně přichází od Pána.

Klárka, která má nyní školní prázdniny, převzala po mamince domácnost i její díl práce v hospodářství. Podle svých možností jí pomáhají Vojta a Štěpán. Vojta s Michalem i ostatní maminku pravidelně navštěvují. Nejhorším dnem byla pro nás středa 30. 7., kdy nám lékaři v Blansku naznačovali, ať počítáme s maminčiným úmrtím. Jak vhodným se ukázalo, že právě na tento den připadla mše, jíž za maminku sloužil pan farář v Brně-Tuřanech. Dřív neměl volný úmysl. Jako ulitá byla též slova z novény P. Antonína Šuránka (www.antoninsuranek.estranky.cz), kterou se za maminku modlíme. Na středu vyšel verš „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn.“ (Jn 11, 3n). Velmi nám ulevil.

Maminka je bohužel stále upoutaná na lůžko, protože její stav kontrolují nepřetržitě různé přístroje. Hadiček na jejím těle ale postupně ubývá. Věříme, že posilu jí přinesla i svátost nemocných, kterou v neděli přijala.

                   Ještě jednou vám děkujeme za vaše modlitby a za vaši přízeň. Je pro nás oporou.

                                                 Dvořáčkovi z Kochova

        vydáno 28.7.2014
Naléhavá prosba o modlitbu - poděkování a zdravotní stav
 

        Milí přátelé,
všechny vás moc zdravíme a děkujeme z celého srdce za vaše modlitby. Maminčin stav se pomalu zlepšuje, včera začala vždy na několik desítek minut procitat z bezvědomí či hlubokého spánku a komunikuje s námi.
Kývá nebo vrtí hlavou, případně řekne několik slov. Včera na dotaz zdravotních sestřiček vyjmenovala všechny své děti - nejdřív chlapce a pak děvčata - a poté je seřadila podle věku.
Bohu díky za její pokroky!

Zatím stále leží v boskovické nemocnici na ARO. Začátkem týdne by měla být převezena na neurologii do Brna nebo Blanska.

Celá situace je pro nás velikou školou víry. Všichni doma i v širší rodině se za maminku modlíme, různí kněží také za její uzdravení sloužili několik mší svatých. Stále znova maminku odevzdáváme do Boží péče, a to se všemi důsledky - rozhodli jsme se například nevyužít nabízené služby léčitele.

Velice silně cítíme podporu a modlitební pomoc našich přátel, sousedů i známých. Děkujeme za ni.
Věříme, že se maminka brzy zotaví. Tatínek plánuje, že v hospodářství najede postupně na "důchodový režim" s menším objemem práce.

Kéž je tato situace světu i nám všem svědectvím víry. Kéž přinese milosti mamince, nám i vám všem, kdo na ni myslíte.

                Dvořáčkovi z Kochova
 

         vydáno 24.7.2014
Naléhavá prosba o modlitbu

Prosíme o modlitby za Miladku Dvořáčkovou z Kochova. Včera ji odvezli do nemocnice s mozkovou mrtvicí.
Je v bezvědomí a její stav je vážný. 
Vyprošujme také sílu pro jejího manžela Slávka.

                   Děkujeme!          Za celou početnou rodinu         
                               společenství Letovice