Krátké zastavení ve fryštáckém Monserratu

V horách za Barcelonou najdete místo, kde si Ignác z Loyoly léčil zranění z války a rozhodl se tady založit jezuitský řád. Naše průvodkyně z cestovky podobně jako řada Barceloňanů tu každé prázdniny tráví týden s rodinou a řekla nám: „My Katalánci, i když to nedáváme moc najevo jako třeba Aragonci, jsme hluboce věřící.“

     Cítím velkou vděčnost, že u nás na Moravě máme také takový Monserrat v podobě DISu  ve Fryštáku. Místo, které nabízí zastavení a ztišení se ve shonu běžného života, otevřenou kapli a otevřené srdce všech salesiánů a zaměstnanců domu pro příchozí.
 

Společně s manželem jsme zde od 9. do 13. 7. 2014 prožili duchovní cvičení. Exercitátor Zdeněk Jančařík byl výborný (podle Víti naprosto skvělý) a ještě nám jeden večer zpestřil promítáním fotek z velikonoční návštěvy Chile. Ředitelé Ivanka a  Josef Pospíšilíkovi svou dokonalou přípravou nastavili tak vysoko laťku ředitelování, že se obávám, že to po nich nebude chtít nikdo dělat. Kaple se starobylou sochou Panny Marie Pomocnice, kterou nechal Ignác Stuchlý přivézt z Turína i krásná výzdoba od Daniela Trubače, žáka Otmara Olivy, vybízí k meditaci i k odhodlání nechat Boha prosvětlit životní situaci člověka svou přítomností.

Návštěva Velehradu, hrobů salesiánů na fryštackém hřbitově i prohlídka Muzea Ignáce Stuchlého na nedaleké faře dokreslovaly téma přednášek, které se dotýkaly kořenů, ať už rodových nebo kořenů naší víry a salesiánského povolání. Ve starých moravských chalupách býval nad dveřmi obrázek s nápisem: Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh. U nás to platilo doslova, byli tu  námi Vojtěch Láska i Marie Lásková. Od Martiny a Ladi Hradilových jsme dostali krásné 2CD s písněni, které složily a nahrály jejich děti (občas je můžete slyšet na Proglase), a sadu 4 sešitů o cyrilometodějské misi „Volím si Sofii“ určenou pro děti předškolního, školního věku 1. a 2. stupně a pro střední školy.

     Díky výbornému zázemí domu se exercicií mohli zúčastnit i nejmladší asi devítiměsíční Jonáš a Isabelka a statečná Olga s Tomášem Kvapilem. Závěrečný večer nás čekalo překvapení v podobě posezení u táboráku a ke špekáčkům ochutnávka piv malých valašských pivovarů, kterou pro nás připravil Laďa Kopřiva. Chlapské osazenstvo stihlo ještě  v jedné klubovně sledovat mistrovství ve fotbale. Ptáte se, co má Jan Bosco společného s fotbalovým utkáním? Vždyť za jeho tým všichni už nějaký čas kopeme, i když na domácí půdě se ne vždycky zrovna daří.

                                   Štěpánka Hubáčková