Společenství ASC602 Slovácko se představuje

Počátky historie společenství Slovácko spadají do doby tak dávné a byly natolik zvláštní, že se mně při vzpomínání na ně tlačí neodbytně na mysl pohádkové podobenství.

Žil, byl v jedné moravské vísce, která měla jméno podle vinic, vinoucích se na svazích kolem obce, mladý farář, který se jmenoval Emil Matúšů. Chasník to byl pracovitý, přičinlivý a navíc nadšený pro život podle Dona Boska. 

 

Jednoho dne se rozhodl, že vyšle do světa na zkušenou dva manželské páry. Jeden pár tvořili Boženka a Jarda Kotalovi, druhý Maruška a Víťa Koutníkovi.
I pravil jim: „ Jeďte za sedmero hor a sedmero řek, do vísky jménem Určice. Tam na faře najdete společnost mladých a přihlaste se jim mým jménem. Přijmou vás radostně a bude s vámi přátelsky nakládáno.“
Oba manželské páry bezmezně věřily svému duchovnímu vůdci a neprodleně se vydaly na cestu.

Přejely sedmero řek a sedmero hor a opravdu našli faru, která již z dálky vynikala podezřelým počtem okolo stojících automobilů. S otazníky v očích vstoupili manželé do dveří a ocitli se ve společnosti mladých, o nichž v té chvíli nic nevěděli, ale brzy měli dojít k poznání, že jsou to osobnosti, které tvoří základní kameny spolupracovnické rodiny v moravských zemích (v té době ještě přísně ilegální). Opravdu byli vřele přijati a při vzpomenutí jména toho, který je sem doporučil - faráře hroznolhotského - radostné poplácávání po ramenou nebralo konce. Rodinné přijetí, radostná atmosféra a nakonec i vysvětlení, o co jde, zanechalo v obou manželských párech nezapomenutelné dojmy.

Po návratu domů pak díky duchovnímu a informačnímu působení Emila došlo během krátké doby u obou manželských dvojic k rozhodnutí, že cesta salesiánských spolupracovníků je jejich cestou životní. To se stalo Léta Páně 1987.
Zanechme pohádkového úvodu.

Po zvolené cestě oba páry ze Slovácka spolu s manžely Mílou a Pavlem Hladkých ze Švábenic, doputovaly ke slibům. Ty proběhly v září 1989 na faře v Hroznové Lhotě pod vedením salesiánského provinciála Ládi Vika a tehdejšího šéfa spolupracovníků Marka Ovečky. Základ společenství Slovácko byl na světě.

První posilou společenství se stali manželé Blažka a Víťa Bučkovi ze Strážnice, přidali se již zkušení spolupracovníci se sliby - Maruška Minaříková z Veselí nad Moravou a manželé Marcela a Zdeněk Čert Hochmanovi z Kyjova. Brzy nato rozšířili společenství Anička a Petr Hanákovi a Maruška a Josef Pavlicovi z Hroznové Lhoty.

O nějaký rok později se přidali Maruška a Toník Těthalovi z Uherského Ostrohu, Maruška a Víťa Jurasovi ze Strážnice a nakonec manželé Romana a Laďa Šopíkovi opět z Uherského Ostrohu.

Za éru trvání společenství se v duchovním vedení společenství vystřídalo několik farářů hroznolhotských - již zmíněný Emil Matúšů, Ladislav Kozubík, Mirek Dibelka, Pavel Krejčí a Jenda Žaluda. Všichni to pravověrní salesiáni. Posledně jmenovaný nám radostně poskytuje  duchovní servis dodnes.

Společenství se schází pravidelně jedenkrát měsíčně, střídajíce místo setkání v jednotlivých domácnostech, nevyjímaje faru v Hroznové Lhotě. Při modlitbě za šťastnou smrt zalétnou myšlenky za Toníkem Těthalem, který se jako první z našeho společenství vydal na cestu do nebeského království.

A nyní dosti textu. K představení našeho společenství dle „ksichtů“ nejlépe poslouží přiložená fotografie.

Pro neznalé místních poměrů - v tomto oděvu nechodíme pořád!!! V kroji chodí jen někteří z nás při tradičních zvycích a slavnostech jako jsou hody, strážnické slavnosti, jízda králů, výročí posvěcení kostelů a kaplí ap.

P. S. Jen jeden z nás – Petr Hanák, starosta hroznolhotský, má tento oděv předepsán dle obecního protokolu ve zvlášť významné dny a státní svátky.

                           Zavzpomínal Víťa Koutník 
                      www.ascslovacko.estranky.cz