Letní ohlédnutí

Milí kamarádi,

tak tu konečně máme tu správnou zimu, pro někoho možná až příliš studenou. Když se chceme trochu zahřát na těle, můžeme si uvařit horký čaj nebo pustit topení trochu víc. Když se chceme zahřát na duši, můžeme si třeba sednout k našemu ASC webu a pročítal některé starší články z léta. Především ty z duchovních cvičení, tam člověk vždycky najde hodně optimismu, povzbuzení a radosti, že je v té správné společnosti:

• „Díky sv. Františkovi, sv. Kláře, sv. Janu Boskovi
  a všem přítomným za krásné rodinné společenství.“

• „Odjížděli jsme naplněni nádherou zbarvených hor začínajícího podzimu,
  s kterou souzněl mnohobarevný obraz Boží lásky ke každému z nás.“

• „Plná energie jsem v neděli po návratu hrabala zahradu, jen tak v triku.
  Zimní bundu po tomhle pobytu už asi potřebovat nebudu.“

A tak mi přijde líto, možná mě i trochu mrazí, že v loňském roce se duchovních cvičení zúčastnila jen necelá polovina spolupracovníků. Jaké jsou příčiny, že tento prostředek naší trvalé formace využilo tentokrát tak málo lidí?

Nechci tady teď tuto problematiku podrobně rozebírat, jen bych se rád zastavil u jednoho důvodu, který se v našich diskuzích na toto téma objevoval, a to je finanční stránka. Inflace postupuje, ceny za ubytování a stravování se zvyšují, i když z toho provozovatelé zařízení, kam jezdíme, určitě nemají nijak velký zisk, pokud vůbec nějaký. Ale pro některé z nás se tak možná duchovní cvičení stávají luxusem, který si nemohou dovolit (nebo ne každý rok).

Ale jsou mezi námi i lidé, kteří mají zaměstnání dobře finančně ohodnocené, takže si „mohou dovolit“ nejen duchovní cvičení. Ani jedni, ani druzí tím nejsou méně nebo více spolupracovníky.

Jsme jedním společenstvím, jednou rodinou. A v rodině se o prostředky dělíme. Je to samozřejmě otázka trochu choulostivá, je třeba citlivosti, vstřícnosti a pokory z obou stran. Ale duchovní cvičení nejsou pro nás spolupracovníky luxus, třešnička na dortu, bez které se lze obejít. Troufám si říci, že je to radostná a nejvýš potřebná povinnost, kterou máme zakotvenou i v pravidlech.

A tak prosím, zkusme se zamyslet, co můžeme udělat pro to, abychom se mohli letos duchovních cvičení zúčastnit, my sami i spolupracovníci v našem blízkém okolí. Pokud cítíte, že vaše momentální finanční situace by vám mohla zabránit v účasti na duchovních cvičeních, dejte příležitost druhým udělat dobrý skutek. Pokud si myslíte, že můžete nějaké prostředky postrádat, možná by někdo byl vděčný za malou pomoc. Na přímo to nemusí být snadné, přes místní radu by to třeba bylo přijatelnější.

Prosíme tedy především místní rady, zvláště rádce pro formaci, aby byli k tomuto problému vnímaví. Myslíme si, že nejprve by měla fungovat solidarita uvnitř společenství. Ale budete-li cítit, že je to mimo vaše možnosti, obraťte se na nás, provinciální rada je připravená vás v tomto úsilí podpořit.

A budeme rádi, pokud se s námi podělíte o vaše názory, zkušenosti či nápady.

                                          Za provinciální radu 
                                                    Honza Zindulka

P. S.

Víme, že finanční stránka není nejčastější důvod neúčasti na duchovních cvičeních. Ale zdá se nám nejsnáze uchopitelný. Ty ostatní vyžadují hlubší zamyšlení nad naší osobní salesiánskou cestou i směřováním celého společenství. To je ostatně téma, kterému se chce provinciální rada v tomto období přednostně věnovat.