Institut volontarií Dona Boska - Rozhovor

Maruško, můžeš nám něco říct o vašem společenství? Jak, kdy a proč vzniklo?

 Kořeny našeho společenství sahají do roku 1917, kdy Don Filip Rinaldi, 3. nástupce svatého Jana Boska, shromáždil kolem sebe skupinu žen - dívek, které cítily povolání k zasvěcenému životu, chtěly se plně odevzdat Pánu, žít v duchu Dona Boska, a zároveň neopouštět své zaměstnání a rodinu.

 Jak jste se dostali k nám a kdo na tom má zásluhu?

V Čechách a na Moravě vzniklo první společenství žen, které se chtěly zasvětit Bohu ve světě v salesiánském duchu, v roce 1967. Loni jsme tedy slavily 45. „narozeniny“, celosvětově pak 95. narozeniny.

Díky odvaze tehdejšího inspektora P. Františka Míši (Domina) a dalších salesiánům, kteří první společenství vedli, se společenství postupně rozrůstalo. Později se první sestry setkávaly s VDB ze Slovenska, které měly potřebné materiály z Itálie. V roce 1974 byla zřízena oblast, do které patřily sestry ze Slovenska, Polska a Čech.

 Kolik vás je?

V naší oblasti – Česká republika – je nás přes padesát. Jsme rozdělené do pěti skupin.

 Jak ses dostala k VDB ty?

O VDB jsem poprvé slyšela na duchovních cvičeních, která vedl salesián P. Petr Baran. Od mládí jsem toužila zasvětit se Bohu, líbila se mi salesiánská spiritualita a tento způsob zasvěcení v salesiánské rodině mě velmi oslovil. Později jsem se rozhodovala mezi FMA a VDB, a poznala jsem, že mě Pán volá mezi VDB. Petr mě nasměroval na jednu volontarii, která se mi věnovala, a tak začala moje cesta v našem Institutu, po které jdu dodnes a jsem za to stále Pánu vděčná.

 Žijete ve skrytosti, jaký to má účel?

Skrytost je pro nás cenný prostředek, který nám umožňuje působit s větší svobodou i v prostředí, které by nepochopilo nebo nepřijalo náš stav, např. kvůli předsudkům. Vzorem je nám v tom Panna Maria, která prožívala své zasvěcení Bohu, aniž by se jakkoliv lišila od žen své doby, a při tom o tom nemluvila, ale všechno uchovávala ve svém srdci. O svém zasvěcení nemluvíme ani v církvi nebo ve svých rodinách, aby to nepoškodilo naše poslání nebo poslání dalších spolusester.

 Je to asi náročné vidět ostatní členy salesiánské rodiny, mít stejného ducha a přitom se držet trochu stranou.

Někdy je to trochu těžké, ale nám není vlastní chtít vydávat nápadné svědectví a být moc vidět. Pro svět kolem nás není důležité vědět, zda jsme nebo nejsme zasvěcené, ale jaké jsme a jak žijeme.

 Jak jsou organizovány například sestry FMA, víme (noviciát, komunity, společný život, představené…) Jak je to u vás?

Zájemkyně o náš způsob života se nejdříve setkávají s jednou sestrou a společně poznávají, zda je toto její cesta. Po tomto období předaspirantátu následuje aspirantát, který trvá 3-5 let a během něho se aspirantka začlení do určité skupiny. Poté následují první sliby. Období časných slibů trvá většinou 6 let a je zakončené věčnými sliby.

Nemáme společný život, ale žijeme ve společenství. Setkáváme se pravidelně jednou měsíčně ve své skupině s ostatními sestrami na duchovní obnově, případně podle možnosti i jindy. Skupina je pro nás oporou a rodinou a také místem, kde rozvíjíme rodinné a přátelské vztahy s ostatními sestrami. Skupinu vede zodpovědná se svou místní radou. V každé skupině také působí duchovní asistent, kterým je salesián. I když během měsíce žiju sama, jsem ve spojení s ostatními sestrami – myslím na ně, modlíme se za sebe, voláme si apod.

 Máš civilní zaměstnání a zároveň duchovní poslání. Daří se ti to spojovat a co ti to přináší?

Svoje poslání prožívám právě ve svém zaměstnání, ale také v rodině, ve farnosti a mezi dalšími lidmi, se kterými se setkávám. Abych mohla prožívat své poslání, je pro mě důležitá především modlitba, život s Bohem. Snažím se, aby moje práce vycházela z modlitby a byla jí nesena a moje modlitba byla zase spojená s prací. Stále si uvědomuji, že patřím Pánu a že On je se mnou všude a ve všem, co dělám. A to je pro mě zdrojem radosti.    

 Ví tvoji nebližší o tvém zasvěceném životě?

Myslím si, že si to větší část mojí rodiny o mně domyslela, ale přímo jsem to řekla jen mamince, protože jsem zjistila, že o své domněnce mluví s dalšími lidmi. Vysvětlila jsem jí tedy naši skrytost a ona to respektuje. Jinak se svou rodinou na toto téma nemluvím, i když děti se mě samozřejmě občas ptají, jestli se budu vdávat a proč nemám děti apod.

 Mohla bys něco říct nám salesiánům spolupracovníkům? Třeba jak nás vnímáš?

Mezi spolupracovníky mám přátele a vnímám vás jako součást společné – salesiánské – rodiny. Jste mi blízcí tím, že žijete ve světě, snažíte se tam vnášet salesiánského ducha a prožíváte mnohé podobné zápasy jako my. 

Další informace si můžete přečíst na našich webových stránkách: www.volontarie.cz » .

 Děkuji sestře Marii za rozhovor a také za článek o blahoslaveném Donu Rinaldim.  Jeho svátek slavíme 5. prosince.

                         Miloš Jansa