Duchovní cvičení - Klášter trapistek Naší Paní nad Vltavou v Poličanech

    Když jsem objevila na webu volné místo na exercicie, neváhala jsem a napsala mail. A za pár dní jela, moc nevěděla kam. Místo to bylo zázračné, kolem pole, louky, barevné lesy. Kostel, klášter, kamenné chodníčky a sestry. Sestry trapistky, mnišky. Úhledné, malé, jemné dívky a ženy, ukryté za zdmi, v bílých hábitech, nám daly nahlédnout do svého života.




    V kostele jsme s nimi mohli strávit každou z jejich sedmi denních modliteb, první z nich ještě skoro noční. Práce a modlitba, kdy Bůh má vždy přednost, je nade vším, hodný veliké úcty a klanění. Z veškerého života kolem nás byl cítit klid a pokoj. A důstojnost. Nebylo vše, jako obvykle na exerciciích bývá, program, denní řád, společné večery. Možná nebylo nic, jak obvykle znám, co jsem zažila doposud. Dostala jsem dárek, který mi zůstane, i když ho rozdám. A věřím, že mi zůstane navždy.

    Milí moji přátelé, kteří jste tam se mnou byli, děkuji vám všem, za povzbuzení, sdílení, taky za mlčení a rozjímání, za modlitby, za přednášky, za radost a veselí i za odvoz. Určitě bychom se měli sejít, abychom secvičili ten slib! Myslím, že by to nějakou zkoušku chtělo. :-)

                  Ilona Tůmová
           společenství Praha-sever II

PS: Plná energie jsem v neděli po návratu hrabala zahradu, jen tak v triku. Zimní bundu po tomhle pobytu už asi potřebovat nebudu.