Společenství ASC401 SEVERNÍ ČECHY se představuje

Představte si barevnou kytici polních květů. Mnoho druhů, barev, vůní… a přece to není kýč, protože je to jednoduché dílo Boží. Nějak tak bych charakterizovala naše spolupracovnické společenství ze severočeského „kamenolomu Páně“.

Když jsem před asi osmi lety poprvé do této rodiny nahlédla, zaujalo mě na první pohled to, že jsou to naprosto normální křesťané, kteří řeší běžné problémy a starosti, ale umí se při tom radovat ze života, který plně vkládají do Božích rukou. Po pěti letech, které uběhly od mých slibů, se ohlížím zpět a nelituji jediného dne, který píše i moji salesiánskou historii. A jaká byla historie tohoto společenství?

Na sklonku 70. let se některé páry seznamují se vznikajícím spolupracovnickým dílem u nás. Jedná se o Pekárkovy a Janštovy z Teplic a Beránkovy, tehdy ještě z Prahy. V dubnu 1982 skládají spolupracovnické sliby Janštovi a Pekárkovi, v tomtéž roce v létě přicházejí na sever do Nového Boru Beránkovi. Ti navazují hlubší kontakty s Tepličáky (jezdí tam na formaci k Pekárkům a na společné studium Písma s Dominem), v dubnu 1984 skládají sliby oni. Vzniká společenství, které se postupně odděluje od Prahy, zejména na pravidelná měsíční setkání – cvičení šťastné smrti.

Po smrti Otce Lojzíka Švece, salesiána, který o toto společenství duchovně pečoval, se objevuje P. Vašek Klusoň SDB (působí v Libochovicích), který se stává delegátem společenství a který kolem sebe shromažďuje spoustu nadšených lidí. Mnozí se jeho prostřednictvím seznamují se spolupracovnictvím a někteří postupně skutečně dospějí ke slibům. 31. ledna 1988 při velkolepé slavnosti v Libochovicích skládají sliby Česalovi a Brejchovi. V těchto letech se v našem společenství hodně angažuje také P. Janko Ihnát SDB, který k nám dojíždí na duchovní obnovy, někdy i na měsíční setkání a taky individuálně do rodin.

Bezprostředně po revoluci, 31. 1. 1990, se v Sobotce, kde tehdy působil P. Petr Němec SDB, konají historicky první veřejné sliby ACS v Čechách. Z našeho společenství zde své sliby skládají Hnátovi. Odchází Václav Klusoň – od salesiánů i z kněžské služby. Jeho místo delegáta našeho společenství přebírá posléze P. František Pospíšil.

V červnu 1993 skládají v Praze u sv. Kříže sliby další dva naše páry, a to Šantaví a Tomáš a Věrka Smolkovi. Věrka za čas umírá. Společenství se rozrostlo nejen co do množství, ale také do své šíře. Přesto se víceméně pravidelně scházíme na měsíční cvičení šťastné smrti, duchovní obnovy, konference, ale také společné výlety a čas od času společné dovolené. Přichází rok 1996 a s ním 20. ledna sliby Ivy a Franty Růžičkových. Postupně dozráváme k tomu, že se na měsíční ústraní scházíme ve dvou částech – teplicko libochovické a litoměřicko novoborské. Na duchovní obnovy, konference, výlety společně. V roce 1998 skládají v Praze u sv. Terezičky sliby Gutovi, Marína Koscelníková a Lidka Smolková. V letech 2003 až 2004 zahajují v našem společenství formaci další zájemci – Barabášovi, Sirkovi, Zimovi, Pavla Čandrlová, Borovkovi, Fišerovi, Klihavcovi, dále pak Gábina Šťastná Mnozí z nich už jsou dnes po slibech, jiní ještě dozrávají. Dochází ke změně delegáta, tím se po Františku Pospíšilovi stává P. Pavel Kadlečík zvaný Reverend z rumburské komunity salesiánů. Společenství se dělí na tři části – teplicko, litoměřicko a novoborsko.

Co nás, rozptýlené po velmi širokém území, spojuje? V první řadě Don Bosco a jeho ideály. Náš apoštolát je velmi pestrý, od vlastních rodin počínaje přes školy a různá zařízení pro lidové vrstvy pokračujíc, až po centrum pro rodinu a jiné bohulibé projekty. Společně se scházíme dvakrát do roka na duchovních obnovách v Rumburku a v litoměřickém hospici. Letos jsme strávili nádherný jarní víkend v Hejnicích.

Co mě na našem společenství fascinuje? To, že salesiáni nestárnou. Mnozí z našich členů jsou ve věku mých rodičů, a přesto dokážou myslet neuvěřitelně mladě a pružně.
Tož Done Bosco, oroduj za nás, abychom byli tvými vzornými žáky!

Dagmar Beránková a Pavla Čandrlová
(Zpravodaj č. 119, 6/2012)