Jak nás trapisté neutrápili

Čas letošních duchovních cvičení pominul a když se ohlédnu já osobně za těmi našimi říjnovými, nemohu jinak než být pln vděčnosti a díků za milosti obdržené uprostřed ticha a modlitby… S Bohdankou jsme se totiž zúčastnili experimentálních duchovních cvičení pořádaných v nově otevřeném „Domě pro hosty“, který se nachází v bezprostřední blízkosti kláštera Matky Boží v Novém Dvoře – kláštera trapistů.

Jak k tomu došlo… V prosincovém Zpravodaji 106 jsme byli všichni pozváni na DC v netradičním prostředí, ale kvůli rezervaci objektu bylo třeba se rozhodnout už do konce ledna, ač termín konání byl až v polovině října. Protože jsme už před lety vyrostli z posledních plenek a nemáme starosti s hledáním pečovatelů pro děti jako dříve (pohlídají se už samy – a rády), mohli jsme tak vzdálený termín směle risknout. A vyplatilo se to! V pozvánce na DC jsme se dočetli, že: „Denní řád bude obdobný jako na jiných DC, některé modlitby budou společné s mnichy a některé modlitby s mnichy budou dobrovolné. Prostředí kláštera, ticho, samota, krásné prostředí a částečné společenství s mnichy bude jistě předpokladem pro DC naplněné modlitbou, rozjímáním, tichem a usebraností.“ Už jsme absolvovali DC v klášteře u kapucínů, v exercičním domě u jezuitů, ale nikde jsme neměli možnost účastnit se některých modliteb místní komunity. Až nyní se to nabízelo a hned u samotných trapistů!!! Skutečnost byla nakonec nad slibovaná očekávání…
Denní řád totiž nebyl obdobný jako na jiných DC, byl totožný s denním řádem mnichů. Jen místo jejich času pro práci byl náš čas pro přednášky a večerku jsme asi měli také trochu později než oni. Denní řád nebyl obvyklý už v tom, že mše svatá s ranními chválami byla již v 6.30! Ale proč zbytečně prospat čas trávený na takovém místě, že. Přes toto brzké vstávání jsme ale za mnichy velmi zaostávali. Oni se totiž k prvním modlitbám (a nejdelším) schází v neuvěřitelných 3.15!!! Účast na těchto modlitbách byla dobrovolná a pouze pro muže. Většina z nás mužů je absolvovala, někdo dokonce nejednou.
Ubytováni jsme byli nad veškerá očekávání netrapisticky! Výhled z atypicky řešených pokojů jsme měli jako do ráje. Stravováni jsme byli z jejich vegetariánské kuchyně, ale ač jsem nevegetarián, pošmáknul jsem si skvěle! Stejně jako mniši, i my jsme při snídani poslouchali hudbu, při obědě četbu. Krom již zmíněné noční modlitby jsme společenství s mnichy prožívali šestkrát během dne: v 6.30, v 9.00, ve 12.00, ve 14.00, v 17.30 a v 19.30 se končilo kompletářem. Při všech těch časech si představte mužský chórový zpěv bez doprovodu hudby v rozlehlých prostorách moderního, ale velmi strohého kostela. Modlitbou byla pro nás už jen naše tichá přítomnost… Rozjímavému duchu prospívalo i tiché okolí s šustivým listím pod nohama, kde jsme se potkávali jen s místní obyvateli. Např. jsem překvapil lišku na kraji lesa tak zabranou do lovu myši, že jsem se k ní přiblížil skoro na deset metrů… Počasí nám přálo, zažili jsme si tam krásný slunný den i den mlhavý a pošmourný, který měl v sobě zase jiné kouzlo.
Naši ředitelé, Jindra a Václav Maršíkovi, nám na sobotní odpoledne připravili křížovou v přírodě cestou na Podhorní vrch s 847 metry n/m, kdy jsme museli překonat i malou útrapu v podobě vytrvalého deště. Ale nejsme z cukru a navíc nás čekal teplý čaj u dobrých lidí a následná večeře jako překvapení v Klášterní restauraci v Klášteře Teplá!
Čas milosti na duchovních cvičeních utekl jako voda a nastal nám čas milosti všedních dní. Do času milosti u trapistů se mohu vrátit (a vrátím, dá-li Bůh), neboť Dům pro hosty je určen opravdu pro hosty: „Svatý Benedikt chce, aby mniši přijímali především kněze a poutníky. Náš dům pro hosty je tedy určen především těm, kteří chtějí pobýt několik dní v klášteře, aby zde nalezli možnost se modlit: kněžím, řeholníkům a mužům, kteří touží uchýlit se do ústraní kláštera, skupinám mladých mužů, doprovázených knězem. Mniši neorganizují pro hosty duchovní cvičení, mohou však přijmout samostatně organizovanou skupinu. Nabízejí těm, kdo si přejí s nimi pobýt několik dní, aby sdíleli život, který sami vedou po celý rok…“ Tolik z www.novydvur.cz. (Dámy, nemusíte se cítit jaksi odstrčené, působí u nás i trapistky, konkrétně v Poličanech v klášteře trapistek Naší Paní nad Vltavou. I trapistky přijímají hosty :-)
Velký dík patří našim ředitelům Maršíkům, P. Tomáši Marešovi, všem zúčastněným, vstřícné komunitě trapistů, ale především našemu Otci. A až se bude někdy opakovat něco podobného, neváhejte!

Vděčný František Jakubec