Náhoda?

Před časem mě vedoucí v práci poslal zajet za město obsekávat autobusové čekárny. Naložil jsem tedy křovinořez a vyjel. Cestou jsem míjel kostel, kam zrovna po schodech vystupoval kněz před začátkem ranní mše sv. Povzdechl jsem si. Tolik rád bych se vyzpovídal!

Nesl jsem si totiž v sobě neklid a pachuť toho, čím jsem předešlý den Pána Boha zarmoutil. Toužil jsem, aby ta překážka mezi námi, kterou jsem vytvořil, byla zrušena. Ve zpětném zrcátku multikáry jsem ještě zahlédl první lidi směřující do kostela. „Ti se mají!“, řekl jsem si a v duchu jsem Pánu vyprávěl, jak moc si přeji, aby v mém vztahu k Němu bylo zase všechno v pořádku a jak rád bych se vyzpovídal.
Ani jsem neobsekal první čekárnu a v tom se ozval telefon. Vedoucí totiž náhle změnil plán a přikázal, abych se vrátil a asi čtvrt hodiny počkal než se dostaví závozník, se kterým pak máme nějaké jiné úkoly. Spěšně jsem se tedy vracel. Když jsem znovu míjel kostel, v hlavě mi ještě zněla slova vedoucího: „A počkej čtvrt hodiny“. Čtvrt hodiny, to je přece čas pohodlně stihnout zpověď a je to vlastně i čas oficiálně přidělený! S velkou vděčností jsem vstoupil do zpovědnice. Ani mi nevadilo, že se lidé otáčejí a prohlížejí si moje montérky se signálními pruhy. A závozník potom ani netušil, odkud se bere moje radost a úsměv.I práce nám šla pěkně od ruky.
Kolikrát se nám zdá, kolik je ve světě zla. Vlastně se nám to nezdá, ona je to pravda a míváme z toho smutek. Mnohdy to vidíme tak, že je vše už beznadějné. A já jsem po této příhodě žasnul, jak si Pán Bůh pro svoje plány může klidně použít i mého nevěřícího vedoucího i s jeho mobilem!
Ať je zlo ve světě nebo přímo kolem nás jakkoli velké, jistě se Bohu nic nevymklo z rukou! Stačí se jen s důvěrou na Něho obracet. Mnohokrát jsem už v kostele řekl věřím v Boha Otce vše-mohoucího a nechávalo mě to klidným, ale On takový opravdu je! Jak elegantně vyřešil tuto moji situaci! Naše modlitby nevypouštíme jen tak do vzduchu, ale On je skutečně slyší! Rád bych na to nezapomínal.
Radek M.