Jak bylo na DC č. 16

(aneb Krásných čtyři a půl dne u kapucínů…)

Na letošní duchovní cvičení jsme se chtěli přihlásit zavčas, nejlépe dřív než budou mít děti rozplánované prázdniny. Do váhání kam a kdy na duchovní cvičení pojedeme vstoupilo společné jednání české a slovenské provinciální rady ASC, které jsme měli o prvním červnovém víkendu v poutním domě u kapucínů na Hradčanech. Prostředí a atmosféra kláštera rozhodly, přihlásili jsme se sem na srpnové duchovní cvičení. Zážitky jsou nesdělitelné, ale několik postřehů napíšu. Tématem, které připravil náš exercitátor Janko Ihnát, prostupovala osobnost Dona Ruy, v promodleném prostředí kláštera, krásné zahradě, o samotě i ve společenství ostatních jsme prožili pěkných čtyři a půl dne. Na tomto místě chci poděkovat Jankovi za způsob, jakým duchovní cvičení vedl, za to, že jsme nebyli zahlceni nabitým programem, ale naopak měli dostatek svobody a času na přemýšlení v ústraní. Znalostí salesiánské historie a osobností salesiánské rodiny, kterými Janko disponuje, si velmi vážím a jsem ráda, že jsem si ty svoje malé mohla zase o něco rozšířit. Poděkování patří také ředitelům Jardovi a Janě Kopřivovým, kteří se skvěle starali o veškerý servis, včetně sobotního grilování. Posezení u ohně večer 21. srpna, téměř pod okny Černínského paláce, se nepoštěstí každému, to se člověk musí leda přihlásit na duchovní cvičení salesiánů spolupracovníků…
Zde je několik fotografií pro dokreslení: