Jak jsme jeli za Donem Boskem na "kole" (píše se "Colle") :o)

Při cestě z duchovních cvičení v Itálii jsem slíbil napsat víc o tomto úžasném zážitku. Člověk míní, Pán Bůh mění. Po návratu do práce jsem nestíhal napsat ani řádku a tak to náš dobrý Otec zařídil jinak - ležím doma nemocný a najednou mám času na vzpomínky a podělení se o ně s vámi víc než dost.
Máte-li tedy ještě zájem, neváhejte a nasedněte: vyjíždíme zpátky na "Colle" ...

Duchovní cvičení na Colle don Bosco pořádá Janko už delší dobu. Letos nás tato možnost oslovila a dokonce se k nám přidal i náš nejstarší syn, přestože nikdy na duchovních cvičeních nebyl. Touha poznat místa, kde vyrůstal a žil don Bosco byla ale tak silná, že oželel i Adrenalin, na který se velice těšil.
Naše společné těšení ještě umocnil článek Františka Jakubce, který byl na Colle již dříve.

A tak jsme v úterý 27.července vyrazili směr Praha. Po příjezdu do Kobylis jsme měli příležitost pozdravit se a povykládat s Františkem Blahou, který třídil staré papíry a podle všeho celkem rád přivítal malé vytržení z této tvůrčí činnosti :o)
Postupně jsme se scházeli v kostele Svaté Terezie, kde měl Janko na zahájení duchovních cvičení mši svatou. A pak jsme čekali na autobus, který kvůli opravě klimatizace putoval až ze Zábřeha. Měli jsme sice zpoždění, ale na dobré náladě nám to neubralo, zvlášť, když jsme si mohli i v autobuse po společné modlitbě vyčistit před spaním zuby (kvalitní moravskou zubní pastou) :o)
Ve středu dopoledne jsme pak konečně dorazili na Colle a my, kteří jsme zde byli poprvé, jsme koukali jako u vytržení - tak jsme konečně tady!

Nebudu vás obtěžovat podrobným popisem jednotlivých dnů, to není důležité. Jak Janko často opakoval, jsme na duchovních cvičeních a ne na poznávacím zájezdě. Přesto množství podnětů a zážitků přesahovalo možnosti alespoň mého vnímání. Kromě poznávání samotného Colle (dříve Becchi), jsme navštívili i Capriglio - vesničku, kde se narodila a žila matka Markéta, Castelnuovo - srdce farnosti, ze které pochází 4 světci z doby dona Bosca (don Bosco, don Cafasso, don Alamano a Dominik Savio), a samozřejmě také Valdocco - sdrce všeho dění. V Turíně jsme prošli i další místa, která byla pro dona Bosca důležitá - např. kostel sv.Františka, kde začalo jeho dílo s chlapci, chrám Panny Marie Utěšitelky, kam často přicházel sám pro útěchu.
Víc než slova snad řeknou fotografie s komentářem. Připravil jsem malé fotoalbum, abych vás nalákal na tato duchovní cvičení třeba už v příštím roce :o)

Sluší se poděkovat za zprostředkování zážitků i Boží milosti především obětavému Jankovi, bezchybným ředitelům Martě a Michaelovi Jirsovým a také spolupracovníkům spolupracovníků - Nataše a Standovi Vocáskovým, kteří dbali o to, abychom ani v nejmenším netrpěli hladem nebo žízní. Také díky všem spoluúčastníkům za krásné společenství v srdci salesiánského světa a těším se zase někdy brzy se všemi na viděnou.

P.S. Pokud jste dočetli až sem, nenechte se zmást; přestože to byla duchovní cvičení (viď, Milane?) a ne poznávací zájezd, užili jsme i spoustu legrace a společného veselí. Nevěříte? Tak se podívejte sem...