A bylo nás sedm

a neb jak jsme prožili DC v Anenecy
a neb po stopách sv. Františka Saleského

Každý den, každou hodinu, udělej něco pro Pána, třeba jen maličkost. Nečekej na velké příležitosti, ale začni hned. To byla jedna z myšlenek, která se mi hluboko vryla do srdce. Pro začátek jsem se rozhodl, že si to trochu zjednoduším, pro zatím bude stačit každý den.

Celé putování proběhlo v naprostém klidu a pohodě. Lída mi říkala, že takhle už se dlouho nenasmála. Byli jsme velmi mobilní, jeli jsme jedním autem a bylo nás sedm: Cuthovi, Novotní, Tošovští a Janko. Najeli jsme asi 2 300 km. První noc jsme strávili v autě, byli chvíle, kdy jsem si moc přál, aby někteří nespali, abych se mohl taky trochu vyspat, nepodařilo se. Sotva jsem usnul, vzbudil mě Marián, a že bychom mohli jet dál. Naším prvním cílem a prvním zastavením byla katedrála v Ženevě. Původně ji postavili katolíci, ale pak se jí zmocnili, tak jako celého města, kalvinisté. Společná modlitba, rozjímání, prohlídka katedrály a pak krátká procházka po městě s cílem zhlédnutí vodotrysku (údajně 140 m vysokého, no uvidíme).

Odpoledne jsme pak dojeli do Annecy, kde ve čtvrti le-Vieux bylo ubytovací zařízení pojmenované po papeži Janu XXIII, které provozovaly řádové sestry. Díky navigaci jsme to našli celkem bez problému. Krátký odpočinek a pak setkání v meditační zahradě s výhledem do hor a na jezero k první přednášce. Sluníčko příjemně svítilo a tak se i příjemně meditovalo. Ještě před večeří jsme slavili mši svatou. Pak jsme ještě vyrazili do města, tentokrát bez navigace. Historické jádro a místa spojené se sv. Františkem jsme našli poměrně snadno. Horší to bylo trochu zpátky. Ale nikdo si z toho nic nedělal, naopak každý z toho měl náramnou legraci, že nevíme kudy vlastně zpátky, i když fyzické síly docházely. Jen já jsem v duchu trochu zuřil, tohle se nesmí příště stát, budu si dávat příště větší pozor a nebudu se tolik spoléhat na druhé, že znají cestu, hlavně si pamatovat význačné orientační body.

Druhý den jsme jeli do THORENS, do místa, kde byl sv. František pokřtěn a pak také vysvěcen na biskupa. Kousek odtud se nachází malá kaplička, vedle níž stávala pevnost, kde se František narodil. Samotná vesnice Sales čítá v současné době asi dvě nebo tři chalupy. Před kaplí jsme slavili mši svatou a pak opět další přednáška a meditace spojená s procházkou po okolí. Na večeři jsme byli zase doma, tu jsme si nechtěli nechat ujít. Byla přece francouzská, pokaždé o čtyřech chodech se džbánkem dobrého vína. Po včerejší zkušenosti jsme tentokrát jeli do města autem. Včerejší předsevzetí jsem nebral moc vážně, vždyť je to přeci jasné kudy jedem. Jenže nebylo, po prohlídce města se vůbec nikdo nevzrušoval, kudy máme jet. Každý byl plný duchovních zážitků, o které se chtěl podělit s druhými, a vůbec nikomu nevadilo, že jsme se opět ocitli v místech, kde jsme včera bloudili, i tentokrát jsme ale dojeli.

Třetí den začalo trochu poprchávat. Přesto nás to neodradilo a odjeli jsme podle plánu do pevnosti Allingens poblíž Thoonon (asi 5km), v kraji Chablais kam se František často uchyloval. To místo bylo kouzelné. Přestalo pršet, vysvitlo slunce a tak se nám vesele šlapalo do kopce, kde se rozkládala ona pevnost. V místní kapli jsme nejprve slavili mši svatou a pak následovala další přednáška a čas na meditaci. Nikam jsme nepospíchali, bylo tam moc hezky. Na jedné straně pohled do hor, na druhé straně ženevské jezero a všude spousta svěží zeleně. Někteří pak sešli pěšky do nedaleké vesnice, odkud jsme pak dále pokračovali společně do Thoonon. Byl tam zajímavý kostel, vlastně to byly kostely dva, každý v jiném slohu s vlastním vstupem, ale vzájemně propojený. Nezdálo se však, že by jeden patřil katolíkům a druhý protestantům. Navštívili jsme také ke krátké siestě společenství sester FMA.

Naším cílem čtvrtého dne byl vrchol nedaleko Annecy La Tournette ve výši 2 400 m mořem. Zajeli jsme autem až do výšky až 1 200 m, kde na malém horském parkovišti jsme nejprve slavili mši svatou. A pak jsme se společně vydali k vrcholu. Opět jsme měli štěstí na počasí, bylo nádherně. Na vrchol jsme nakonec nevylezli, i když zbývalo pouhých pár metrů (asi 400), sněhové jazyky nám totiž zkřížili cestu a my jsme byli natolik rozumní, že jsme se raději svého cíle vzdali, než abychom riskovali. Ono totiž větší umění je umět se některých věcí vzdát, než je uskutečnit za každou cenu. A tak jsme měli další námět k meditaci. V horském sedle ve výšce 2000 m se nám totiž moc dobře a nerušeně meditovalo.

Poslední, pátý den jsme strávili celý v Annecy. Na 10.00 hod jsme měli se sestrami Navštívení Panny Marie, které založila z podnětu sv. Františka Jana de Chantal, domluvenou mši sv. Bylo to u hrobu sv. Františka. Za pár dní (6.6.2010) měly sestry slavit 400 let od svého založení. Zůstali jsme na místě ještě asi hodinu a pak sjeli do centra, kde si dali rozchod. Procházka historickým jádrem byla půvabná. Odpoledne jsme zamířili k jezeru. Bylo příjemné teplo a tak někteří z nás neodolali a okusili na vlastní kůži studenou a sladkou vodu jezera. Poslední zastavení v Annecy byl Carrefour. Janko pro jistotu ani nevystoupil z auta, ale to nám nikterak nevadilo, nechtěli jsme totiž domů přijet jen plní duchovních zážitků, ale také něco přivést. A pak už jen dlouhá, noční cesta domu.

Naplánovaný příjezd do Prahy jsme měli na 10.30 hod., což se nám skutečně podařilo a tak jsme mohli jít ještě společně do Kobylis na slavení mše svaté, při které pan biskup Karel Herbst uděloval svátost biřmování. Posledním pohlazením byl pak ještě večerní program v televizi o Annecy – jaká náhoda!

za účastníky Vojtěch Tošovský