V sobotu 4.10 zemřel salesián P.Cyril Juroška

Ve Fryštáku o svátku sv. Františka z Assisi dne 4. října 2008 si Pán povolal svého věrného služebníka P.Cyrila Jurošku, salesiána Dona Boska.
Pohřeb bude v pátek 10.října 2008 ve 14.30 v kostele svatého Mikuláše ve Fryštáku. Pohřbívat bude Kája Herbst.
Parte je ke stažení tady ve WORDu a tady v PDF .

Cyrilek napsal sám svůj životopis:

Narodil jsem se 29. června 1921 v Prostřední Bečvě. Neradostné mládí jsem prožil doma i u cizích lidí. Když přišel čas se rozhodnout, co budu dělat, pořádal jsem o přijetí k Baťovi do Zlína. Tehdy se přijímali jen ti, kdo měli měšťanskou školu. V sousední Horní Bečvě byla právě taková postavena, a tak jsem ve svých 15 letech udělal zkoušky do druhé třídy a dva roky jsem chodil do školy vzdálené 8 kilometrů. Za dva roky jsem byl pro Baťu starý.

Mezitím moje sestra dostala místo služebné u učitelky ve výslužbě Františky Burianové v Horní Vsi. V té době k ní občas chodíval staříček P. Ignác Stuchlý a ona mu ze svého důchodu dávala nějaké peníze pro chlapce. Když sestra přijela na dovolenou, řekla mi o ústavu ve Fryštáku. Pak zašla za P. Václavem Mrtvým a on slíbil, že mne přijme. Tak jsem v roce 1938 v srpnu nastoupil do Fryštáku do 3. třídy gymnázia a byl jsem zde 3 roky.

Po 5. třídě se nastupovalo do noviciátu, který trval jeden rok. Po noviciátě jsem měl studovat další třídy gymnázia, ale protože jsem měl věk vojenské služby, byl jsem poslán na nucené práce do Německa. Do Essenu. Tam jsem byl půl roku a až byl Essen značně rozbombardován, přeložili nás k Breslau. V lednu 1945, kdy už se blížila fronta, jsme se pěšky vydali na cestu do Protektorátu.
Byla to cesta plná utrpení a přímého ohrožení života. Po 2 dnech a nocích cesty jsem dorazili na naše území a vlakem mohli jet dále. Zůstal jsem v Pardubicích, ale brzy jsem byl poslán do Ořechova, kde jsem dělal další třídy gymnázia. Pak jsem jel zpátky na dva roky do Pardubic. V Oseku u Duchcova jsem studoval bohosloví do 13. dubna 1950. Klášter o 22. hodině přepadla tajná uniformovaná policie, milice a další zastrašovací složky tehdejšího režimu. Vysvlekli nás do naha a podrobili sprosté ponižující prohlídce. Z kláštera se stalo vězení. Ti, kdo neměli za sebou vojenskou službu, byli povoláni k pověstným pracovním jednotkám PTP. U těchto jednotek jsem byl 3 a půl roku. Na Silvestra v r. 1953 nás propustili a museli jsme si hledat civilní zaměstnání.

Studovat bohosloví bylo trestné. Každý z nás hledal nějaké místo u známých nebo příbuzných. Když už všichni moji spolubratři byli ve vězení, byl jsem pozván na 5hodinový výslech do Holešova. Bydlel jsem tehdy v Bystřici pod Hostýnem. Na konec mne nezavřeli. Pracoval jsem jako dělník ve skladě OSP Holešov. Po 9 letech jsem odešel do ROMO Fulnek a tam jsem 6 roků pracoval na strojích, hlavně na vrtačkách.

V roce 1966 mne biskup Trochta vysvětil na kněze a v roce 1969 jsem nastoupil jako kaplan do Přerova. Tam jsem působil 4 roky a v roce 1973 jsem se stal farářem v Domaželicích u Přerova.

Po 66 letech jsem se vrátil do Fryštáku. Jsem potěšen, že jsem tu našel mladé spolubratry, které si vybral Don Bosco a přitáhla je Panna Maria Pomocnice. Žasnu nad dílem, které ke slávě Boží a ještě vykonají.

A ještě nějakou použitelnou radu?
CHCEŠ-LI RADU, MÁŠ JI MÍTI!
PAMATUJ VŠAK PŘEDEVŠÍM,
ČÍM TĚŽŠÍ JE NAŠE ŽITÍ,
TÍM POTŘEBNĚJŠÍ JE ŠPRÝM!!!!!!!!!!