NÁVRAT KE KOŘENŮM

Chceme se začerstva podělit o hromadu hezkých dojmů, které jsme si přivezli z duchovních cvičení v DISu ve Fryštáku. Možná by pro někoho mohly tyto vzpomínky být inspirací či dobrým typem na pouť – ať už pro společenství, rodinu či pár přátel.

Kromě toho, že exercicie probíhaly ve Fryštáku, což samo o sobě odkazuje na příchod salesiánů do Čech, naši mílí ředitelé Pospíšilikovi zařadili do programu pouť do rodiště našeho drahého staříčka Stuchlého. Narodil se v Boleslawi, která tehdy ještě neměla kostel a patřila do farnosti Píšť. (Přiznáme se, že jsme taky nevěděli, že dnes Boleslaw leží v Polsku a Píšť v Česku.)
K našim 26 účastníkům exercicií se 11.července 2008 přidalo pár obyvatel Fryštáku i brášků a zaměstnanců z DISu. Tak jsme pohodlně naplnili autobus, se kterým jsme se nejprve vypravili do Boleslawi. Ukázalo se, že si místní obyvatelé staříčka velmi váží. Na náš příjezd, přestože byl všední pátek, čekala kromě pana faráře i řada farníků. Po přivítání jsme se všichni společně účastnili mše sv. Až dojemná vstřícnost se projevila i při pohoštění, které nám místní nachystali. Setkali jsme se s příbuznými p. Stuchlého a po zastávce u pomníku, který je mu věnován, se většina z nás vydala na pěší pouť přes hranice do Píště (je to necelých 6 km pohodlné cesty).
V Píšti jsme se zastavili alespoň na modlitbě v kostele, kde byl staříček před lety pokřtěn a na krásné venkovní křížové cestě. Vítal nás také velmi vstřícný pan farář.
Zrovna ten den bylo velké horko, takže jsme se večer vrátili autobusem docela unaveni, ale to ke každé pořádné pouti patří a rozhodně jsme trochu té námahy nelitovali.
Myslím, že jsme nakonec z exercicií odjížděli všichni skutečně obdarovaní a naplněni vděčností. Naším exercitátorem byl P.František Blaha. Témata vybral taková, že byla ze života a byla opravdovým povzbuzením, které, ať už si to chceme přiznat či nikoliv, každý v občasné zemdlenosti potřebujeme.
Velký dík patří Pospíšilíkům. Kdyby nebylo jejich pečlivé přípravy, která je musela stát opravdu hodně času, nemohli bychom si vše tak nádherně prožít.

Vladimír a Monika Peterkovi