Salesiáni na audienci u Benedikta XVI.

„Odvaha“ v hlásání evangelia, „trpělivost“ při předkládání radikality mladým a „otevřené srdce“ pro chápání jejich nových nároků. Tak, při audienci členů generální kapituly Salesiánů dona Bosca 31. března 2008, charakterizoval Benedikt XVI. profil tohoto řádu v 21. století.

Připomněl, že salesiáni jsou povoláni k řešení „katastrofické situace na poli výchovy“ a současně k obnovení apoštolského zápalu, jaký měl svatý Jan Bosco.
Mladí stojí tváří v tvář světu, který mění svou sociální, ekonomickou i politickou tvář a pokládají dospělým otázky týkající se jejich problémů – etiky, kultury, okolí. Ukazuje se, že chtějí žít plný život, opravdovou lásku, tvořivou svobodu.“ Chopit se těchto jejich tužeb a předložit jim radikální odpovědi Ježíšova poselství je specifické povolání společnosti dona Bosca, kterou Benedikt XVI. podpořil k pokračování v tomto poslání v plné věrnosti salesiánskému charismatu. Charismatu, které, jak zdůraznila končící 26. generální kapitula kongregace, žádá od Boha duše, nic jiného:
„Don Bosco si přál, aby kontinuita jeho charismatu v Církvi byla zachována formou zasvěceného života. Také dnes salesiánské hnutí může růst ve věrnosti tomuto charismatu jen tehdy, pokud jeho těžiště budou tvořit zasvěcené osoby. Aby byla posílena identita celé kongregace, vaše úsilí se musí především zaměřit na upevnění povolání každého salesiána, aby žil v naprosté věrnosti svému povolání k zasvěcenému životu.“
Před tím, než se ve své promluvě Benedikt XVI. věnoval tématu výchovy, zmínil, že, pro to, aby byli salesiáni důslední ve svém povolání, je především nutné, aby obdrželi kvalitní formaci, aby se církev mohla spolehnout na osoby „znalé dnešní kultury, opravdově lidsky citlivé a se silným smyslem pro pastoraci.“ Tyto vlastnosti, podotkl Svatý otec, jsou dnes ovšem ve sporu s procesem sekularizace, která v dnešním světě převládá a nevyhýbá se ni společnostem zasvěceného života.“ Každodenní společné slavení eucharistie, lectio divina – rozjímavé čtení Písma, prostý život a odříkání pomohou posílit identitu salesiánů:
„Odtud se rodí autentická spiritualita apoštolského nadšení a společenství církve. Věrnost evangeliu i vašim Stanovám bez jakýchkoliv „ale“, zejména, co se týká odříkání a evangelní chudoby, věrná láska k církvi a dávání sebe samých do služby mladých, zejména těch nejvíce znevýhodněných, budou nejlepším důkazem rozkvětu vaší kongregace.“
Tento apoštolský způsob, vlastní salesiánům, může odpovídat na ony velké výchovné výzvy, které Benedikt XVI. naznačil už v dopise římské diecézi, věnovaném tomuto tématu. „Vychovávat nebylo nikdy jednoduché – zopakoval svá slova z tohoto dopisu – a dnes se zdá, že se to stalo ještě obtížnějším, protože nemnozí rodiče a učitelé jsou v pokušení rezignovat na své povinnosti a rovněž nechápou, jaké je doopravdy poslání jim svěřené. A důvod? Nedostatek naděje:
„Právě odtud pramení největší obtíž výchovného procesu: u kořenů krize výchovy je krize důvěry v život, což v podstatě není nic jiného než nedůvěra k Bohu, který nás k životu povolal. Při výchově mladých je aktivní podíl rodiny extrémně důležitý. Rodiny mají často potíž čelit výzvám výchovy, mnohokrát jsou neschopné nabídnout svůj podíl, nebo úplně chybí. Záliba a úsilí ve službě mladým - charismata dona Bosca – musí vyvinout stejné úsilí k zapojení rodin a jejich formaci.“