„Po stopách Matky Markéty“- ohlédnutí za „časem milosti“

Myslím, že o průběhu DC v Colle Don Bosco napsali jiní, nicméně i s odstupem doby mám v sobě stále velký pocit vděčnosti. Janko při mši ve Valdoku zmínil, že zde prožíváme historické okamžiky. Těch pár dní, které jsme společně prožili, bylo vskutku požehnaných – vnímám je jako velký dar, možnost zastavení, povzbuzení a moc bych je přála zažít všem spolupracovníkům. Dnes není velkým problémem dostat se na tato místa soukromě, soukromá cesta se však společnému putování, spojenému i s určitými omezeními, nevyrovná. Dlouho předem jsme dostali úkol se za průběh DC modlit a myslím, že to bylo všude cítit. Je až neuvěřitelné, kolik jsme toho za těch několik dní stihli.

Uvědomuji si, že nelze popsat všechny ty silné okamžiky, které jsme na místech, která se pojí k Donu Boscovi, Mamince Markétě, ale i dalším svatým, zažívali. Život Maminky Markéty jsme měli možnost přečíst a promeditovat v předstihu, navíc jsme na začátku cesty obdrželi Jankem perfektně připravený text jednotlivých přednášek i s modlitbami. Na konkrétních místech nezbývalo, než na sebe vše nechat působit… Překvapilo mě, že se při tom všem podařilo najít i dostatečný prostor na ztišení pro ty, kteří o to stáli.
Z té hromady myšlenek si dovolím vybrat dvě:
Často se nám zdá, že už jsme „staří“ – přitom Maminka Markéta odešla do Valdoka v 58 letech! A když se některý z chlapců vyhýbal zpovědi a vymlouval se, že nenašel kněze, který by mu byl sympatický, ráda citovala staré piemontské přísloví: „Špatná pradlena nikdy nenalezne správný kámen, aby na něm mohla prát.“ To se dá docela dobře aplikovat i do jiných oblastí, ne?

Ještě jednou díky za dny, které pro nás byly inspirací a povzbuzením do dnů dalších!

I za svého muže Vladimíra Monika Peterková