Svědectví mladých ze SDM v Kolíně nad Rýnem

Motto celého setkání byl verš z Matoušova evangelia: „Přišli jsme se mu poklonit.“(Mt 2,2)

Ano, 800 000 mladých lidí z celého světa se přišlo poklonit Králi: Bohu, který se před 2000 lety narodil v chudé betlémské stáji. Přišli jsme se klanět Spasiteli, který se z lásky k nám nechal přibít na kříž a který nám dal své Tělo a Krev, aby nám mohl být blízko. Naše pouť byla zahájena 14.8. v brněnské katedrále, kde jsme dostali požehnání od otce biskupa. Vyjeli jsme autobusy ve 22 hod a v pondělí ráno jsme šťastně dorazili do Kolína. Ubytovali jsme se v tělocvičně místní školy ve farnosti ST. JOHANN. Poté jsme se vydali hledat české národní centrum ve farnosti ST. AGNES. Při neplánované tříhodinové vyhlídkové jízdě po Kolíně jsme dojeli až ke kolínskému dómu, ve kterém jsou podle tradice uloženy ostatky svatých tří králů. Uvnitř katedrály nás překvapil hluk a zmatek, připadaly jsme si jako na tržišti. V katedrále jsme ale našly kapličku, kde probíhala adorace, takže zde byl klid, a tak jsme celé setkání svěřily do Božích rukou. Za ochotné pomoci německých přátel jsme se dostaly až k našemu centru, tedy k 2. největšímu chrámu v Kolíně-kostelu sv. Anežky. Večer tady mší svatou začalo naše setkání. Po úvodním programu jsme se vrátili na ubytovnu. Úterý byl náš krizový den! Hned ráno jsme nestihly dopolední program. Potom jsme čekaly asi 2 hodiny ve frontě na oběd – marně. Pořadatelé totiž jídlo připravovali na pánvi pro 50 lidí, jedna dávka trvala 40 minut, z tohoto důvodu bylo nemožné, aby jídlo dostalo 3000 Čechů. Místo obědu jsme dostali jen večeři. Odpoledne měla být mezinárodní mše svatá s kardinálem JOACHYMEM MEISNEREM. Po několikahodinové cestě na stadion jsme se dověděli, že ke vstupu jsou potřeba vstupenky, o kterých jsme předem nic nevěděli. Ke konci mše jsme objevili velkou obrazovku, na které se vše promítalo. Po skončení jsme se rozhodly, že se vydáme domů, to ale nebylo vůbec jednoduché. Do tělocvičny jsme dorazily až v pozdních večerních hodinách. Den ode dne se organizace lepšila! Ve středu jsme už stihly dopolední program v ČNC, který vypadal asi takto: Začínal netradiční rozcvičkou, následovala ranní modlitba a myšlenka na den, různé humorné scénky, katecheze jednoho z biskupů a mše svatá. Obědy byly zorganizovány JENDOU BALÍKEM tak, že jsme dostali všichni jídlo včas. Dopolední program byl podobný i v následujících dnech. Odpoledne si každý mohl vybrat z nabídky koncertů a hudebních festivalů nebo třeba zajít do ticha některého z kostelů. Ve čtvrtek jsme se hned po obědě vydali na břeh Rýna, kde jsme očekávali příjezd Svatého otce. Po několika hodinách vše začalo. Nejprve pluly lodě s mladými, které symbolizovaly jednotlivé světadíly a pak to přišlo: Připlula loď se Svatým otcem. Nadšení nebralo konce a ještě větší milost byla ta, že se jeho loď otáčela přímo v místech, kde jsme stáli, tzn. že se Svatý otec otočil přímo na nás. Chvála Kristu za tento skvělý dar!!! V sobotu jsme vstávali hned v pět hodin, sbalili jsme si věci a zanesli je na faru ve farnosti, kde jsem bydleli. U sebe jsme si nechali jen batoh, karimatku a spacák a šli na mši svatou do českého centra. Potom začala naše pouť do Marienfeld, což bylo místo, kde jsme se měli setkat se Svatým otcem. Přeplněnými tramvajemi jsme dojeli do stanice Horrem, odkud jsme šli pěšky asi 5 kilometrů až na Marienfeld. Představte si velkou travnatou plochu – my jsme tak velké místo ještě neviděly. Našli jsme si místo a čekali do večera než přiletí Svatý otec. Lidé přicházeli celé odpoledne. Asi o půl deváté večer jsme se Svatého otce dočkali. Následovala vigilie s ním. Po adoraci, která skončila asi ve 23 hodin jsme ulehli ke spánku. Vše jsme sledovali převážně na velkých obrazovkách, protože Svatý otec byl daleko, ale i tak to byly velké dary od Pána. V neděli ráno nás v 8 hodin vzbudili a v 10 hodin začala mše svatá se Svatým otcem. Je trochu jiné slavit mši svatou s milionem mladých z celého světa, zvlášť když jsou vedle nás mladí z Argentiny a za vámi stojí Australané, apod. Ale všichni jsou účastni mše svaté – události, kdy se Bůh znovu obětuje, kdy Bůh přichází znovu v chlebě a víně. Během setkání byla možnost jít ke svátosti smíření. Mnozí z nás této možnosti využili a jistě se to vyplatilo, protože další milost, kterou jsme mohli získat byly plnomocné odpustky. Podmínky byly tyto: zúčastnit se mše svaté a přijmout Pána ve svatém přijímání zúčastnit se některé části programu a také být na setkání se Svatým otcem a nedělní mši na Marienfeldu o nedělní slavnosti jsme se vydali na cestu zpět. Když jsme došli do Horremu, zjistili jsme, že stanice je už uzavřena pro velké množství lidí. Museli jsme tedy putovat na další zastávku vzdálenou asi 7 kilometrů. Odtud nás poslali dále a tak jsme asi po 5 hodinách došli až k ceduli s nápisem KOLÍN. Celkem jsme ušli asi 20 kilometrů. Pak už jsme se tramvají dostali na faru, kde jsme měli zbytek věcí. Počkali jsme než doputují všichni z našeho autobusu a asi o čtvrt na jedenáct jsme vyjeli směrem k domovu. Do Brna jsme dorazili v pondělí asi o půl desáté.

Celá pouť byla velkým požehnáním. Jsme moc šťastné, že jsme toto vše mohly prožít. Ty zážitky, které jsme si odvezly jsou k nezaplacení. Mohly jsme se klanět Králi. Spolu s dalšími mladými objevovat, že Kristus je středem našeho života, v tomto roce Eucharistie poznávat její tajemství, tajemství, kdy Ježíš je nám tak blízko, uvědomit si tento nesmírný dar, vidět Ježíše v proměněné hostii. Jeden z našich biskupů při promluvě řekl, že proměněná hostie je plná Ježíšovy smrti a vzkříšení, že jíme a trávíme Ježíšovu smrt a vzkříšení. Tato věta nám otevřela oči. Změnila naše smýšlení a pomohla nám vrátit se jinou cestou, stejně jako se tři mudrci vrátili jinou cestou z Betléma. Uvědomili jsme si, jak velký dar je možnost adorace před Kristem, kterou v naší farnosti máme každý čtvrtek. Kéž bychom tohoto daru více využívali! Bylo také řečeno, že Bůh stále čeká, čeká v Eucharistii v každém opuštěném kostele, v každém zapomenutém svatostánku. Čeká na nás, až přijdeme. Klaňme se Kristu, klaňme se Spasiteli. Klaňme se Mesiáši v chudých jeslích. Ať se Kristus v Eucharistii stane středem našeho života. Vždyť ani nedokážeme pochopit, jak úžasný je to dar, že jsme všichni, úplně každý, pozváni do večeřadla k poslední večeři, že se při každé mši poslední večeře opakuje, že se při každé mši Ježíš vydává na smrt. Při každé mši se uskutečňuje Ježíšova smrt a vzkříšení a my těchto velkých věcí můžeme být účastni. Moc si přejeme, ať vy všichni, kteří jste sice v Kolíně nebyli, poznáte a objevíte Krista jako Pána svého života, ať my kteří jsme dostali tento velký dar putovat za ním na celosvětové setkání mládeže, dokážeme všechny načerpané milosti předat Vám, aby jste měli užitek z naší pouti. Využijme Boží nabídku přijímat jej v Eucharistii, nebojme se ve svátosti smíření přijímat jeho odpuštění. Klaňme se Ježíši Kristu, protože on si to zaslouží. Nebojme se, protože když se Bohu odevzdáme, on nám nic dobrého nevezme, naopak zbaví nás všeho, co nás od něj vzdaluje a přidá nám mnohonásobně více toho, oč ho prosíme. CESTA S JEŽÍŠEM NENÍ JEDNODUCHÁ, ALE VEDE DO BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ. Závěrem bychom chtěly poděkovat našim rodičům, kteří nám umožnili zúčastnit se tohoto setkání a říci jim, že jsme jim vděčné, že nás podporují, protože díky nim můžeme růst ve víře!!! Děkujeme.

Lucka a Hanka