Název: Kostel jako technická stavba

Ostrava Záměr postavit v Ostravě kostel sv. Josefa Dělníka přímo v dělnické kolonii, navíc blízko Dolu Hlubina, dostal konkrétnější podobu v roce 1933, kdy byl zpracován projekt.

Jeho autorem byl architekt Mademayer. Vlastně šlo o naplnění vize křesťanských osobností, které o takový kostel usilovaly ještě před první světovou válkou. Jedním z hlavních iniciátorů byl Antonín C. Stojan, pozdější olomoucký arcibiskup. Práce na přípravě stavby kostela sv. Josefa byly v Ostravě zahájeny už v roce 1921.
Nicméně základy začaly být kopány teprve v prosinci 1935, tedy v době, kdy už bylo - pokud jde o klášter a kostel - vše předáno salesiánům. V dubnu 1936 byla zahájena betonáž, v červnu téhož roku pak posvětil arcibiskup Leopold Prečan základní kámen. Vzhledem k tomu, že stavba byla zahájena na silně poddolovaném území, začaly Vítkovické železárny stavět unikátní ocelovou konstrukci na speciálním železobetonovém roštu, a do konce roku pak byly dokončeny všechny zednické práce. V následujícím roce došlo na vnitřní práce, umístěn byl oltář, zabudovány varhany. Ústav i kostel postavila místní stavební firma Nekvasil. Návrh interiéru byl zadán ostravskému akademickému malíři profesoru Janu Obšilovi. V listopadu se uskutečnily kolaudace a předání stavby. Slavnostní benedikce se s velkou slávou konala 8. prosince 1937.
Chrám je trojlodní, věž je vysoká 28 metrů a na jejím vrcholu je umístěn šest metrů vysoký kříž. Kostel sv. Antonína plnil svou funkci pro dělnické čtvrti Hlubina a Šalamouna, ale jeho smyslem bylo především salesiánské působení mezi mládeží v Ostravě. V kostele se pravidelně konaly bohoslužby i za německé okupace, a pak ještě v prvních letech komunistické diktatury. Po architektonické stránce představoval a stavba katolického kostela sv. Antonína na Vítkovické ulici zcela nový typ sakrální stavby, jaká u nás zatím neměla obdoby. Máme tu prostou baziliku vytvořenou ze zcela nových materiálů, u objektu tohoto zaměření šlo vlastně o modernistické pojetí. Kdo stavbu viděl v prvopočátcích, měl spíše dojem, že zde Vítkovické železárny stavějí jednu ze svých výrobních hal. Chrám byl konstruován jako obezděný ocelový skelet. Ukázalo se, že víra v technickém věku se nemusí zříkat takových vymožeností, jakým je třeba ústřední topení, nebo kříže na věži, který za noci svítil zdůrazněn neonovými zářivkami. Někteří konzervativně zaměření věřící tvrdili, že je to " amerikánství".
V roce 1950 byli salesiáni z Ostravy násilím odvezeni, nicméně kostel dál sloužil k bohoslužbám, a jistým konspirativním způsobem byl také místem náboženského vzdělávání, zvláště pak v roce 1968. Jenže o pět let později, za nejtužší normalizace, rozhodl městský výbor KSČ v Ostravě, že kostel musí být zrušen, což na schůzi pracovníků ideologického oddělení ( přizváni byli také zástupci městského národního výboru) bylo zdůvodněno zvýšenými, a tudíž prý protistátními aktivitami salesiánů v obrodném roce 1968. Z kostela se stal vojenský archiv, odvezen byl oltář, varhany, zvony, z věže odstraněn kříž. Tehdejší ostravský kaplan a pozdější pomocný biskup Josef Hrdlička sloužil v silně emocionální atmosféře poslední mši. Po listopadu 1989 byl kostel znovu vrácen svému účelu, rozhodnuto bylo také o tom, že v ústavu budou znovu působit salesiáni. V prosinci 1990 v obnoveném kostele sv. Josefa koncelebroval s arcibiskupem Františkem Vaňákem děkovnou bohoslužbu i pomocný biskup Josef Hrdlička. O rok později, rovněž začátkem prosince, byly arcibiskupem Janem Graubnerem posvěceny čtyři nové zvony, které byly odlity ve zvonařské dílně Marie Tomáškové v Brodku u Přerova. Poprvé zazněly na Štědrý den. K tomu zbývá dodat, že veškeré umělecké práce spojené s obnovou kostela sv. Josefa vedl architekt Václav Dvořák.

Fotografie: Konstrukce kostela sv. Josefa v Ostravě ( Don Bosco) je ocelová, vztyčily ji v roce 1936 Vítkovické železárny.
FOTO ARCHIV MĚSTA OSTRAVY

Fotografie: Kostel sv. Josefa na Vítkovické ulici v Ostravě, který patřil od v letech 1973 až 1990 vojenské správě, už zase plně slouží svému účelu.
FOTO BOLESLAV NAVRÁTIL