II. Téma formačního plánu 2025

Naše poslání k mladým 

Jakou náboženskou zkušenost jsem udělal ve svém vlastním mládí / jaké  náboženské zkušenosti (si myslím, že) prožívají dnešní mladí?

Kde se ve svém životě setkávám s mladými lidmi (u jakých konkrétních příležitostí,  v jakém prostředí, online i „naživo“)? Jak se v těchto situacích cítím, jak z nich čerpám, do jaké role se stavím?

Jakým hodnotám (si myslím, že) dávají dnešní mladí lidé jiný rozměr, co chápou jinak než já? (například „svoboda“ je jinak důležitá pro člověka, který zažil pád komunismu, „rodina“ je jinak důležitá pro člověka, který vyrůstal ve střídavé péči, „pravda“ je jinak důležitá  pro člověka, který vyrůstá v éře dezinformací apod.)

Společenství České Budějovice  

Hodně nás zaujalo Anežky zpracování. Vlak nebo planeta mládí, přístup Ježíše k Zacheovi nebo samařské ženě.

Domníváme se, že je potřeba pobývat mezi mladými a naslouchat a naslouchat. Ne napodobovat je, ale vědět (tušit), čím žijí, co je trápí, co je zajímá. A jaká oni vidí řešení.

Taky se nám zdá důležité dovolit si cítit se mlád (to nesouvisí s věkem), nechat v sobě občas žít vnitřní dítě. Mít důvěryhodný prostor, kde si to mohu dovolit.

Zazněl také názor, že nejlépe se s nimi „potkáme“ v přírodě, v hudbě nebo umění, či při sportu.

Nejpodstatnější se nám jeví ne poučovat, ale „nechat se poučit“, brát vážně jejich názory a postoje. Vnímat obohacení, které nám dávají.

Zapsal Pepa Hes

Společenství Severní Čechy – Novoborsko

Vzhledem k nepřízni počasí v severočeských horách a kopcích jsme se tentokrát sešli ve velmi útlém složení.Nicméně pár poznámek k tématu by se našlo:

• Především poděkování Anežce za to, jak skvěle vystihla podstatu tématu, myslím, že se to nějak dotklo každého z nás

• Ano, zkušenosti s vírou v našem mládí (jsme všichni 60+) se lišily od toho, jak ji prožívají dnešní mladí – vše bylo tajné, uzavírali jsme se, sdíleli jsme se v úzkých, „prověřených“ skupinách. Přesto, že jsme se po revoluci otevřeli a mnozí se věnovali dětem a mládeži nejen z „kostelních“ kruhů, oproti našim dětem a vnoučatům u některých z nás určitá opatrnost stále přetrvává.

• S mladými se setkáváme nejvíce naživo, nejčastěji ve svých rodinách (děti, vnoučata), v zaměstnání (zdravotníci, učitelé), někteří při nejrůznějších volnočasových aktivitách a katechezích. Zazněly jak stesky nad vzrůstající agresivitou, absencí hodnot a závislostí na sítích, tak vyzdvižení otevřenosti mladých, jejich vnímání spravedlnosti, zájmu o svět a dění v církvi, pravdivosti a čistoty, která se týká nejen oblasti sexu, ale čistoty srdce, úmyslu, jednání…

• Stále někteří máme rezervy v naslouchání mladým, přijímání jejich názorů bez našich „ale“, důvěře, že „to zvládnou“. Stále někteří máme rezervy v přijetí toho, že některé naše zkušenosti prostě neberou. A málo vnímáme, čím vším nás oni mohou obohatit.

Dagmara Beránková