Co bylo, když my jsme ještě nebyli.

Našli jsme v archívu tenoučkou knížečku samizdatu, ale je z doby předrevoluční, o historii spolupracovnictví. Netušíme, kdo je autorem. Protože se chystáme příští rok oslavit 150 let od vzniku ASC, můžeme to brát jako malý příspěvek k těmto oslavám.

Je třeba znát historii i současnost salesiánských spolupracovníků, ale i myslet na jejich budoucnost. A přitom mít na paměti především představu, kterou o nich měl Don Bosko.

9.5.1876 bylo v Římě schváleno naše Sdružení. Mezi salesiánské spolupracovníky se mohly hlásit celé výchovné ústavy, řeholníci, prvním spolupracovníkem byl Svatý Otec.

Co spojovalo spolupracovníky myšlenkově a citově? Byl to Salesiánský Věstník. Od roku 1879 Don Bosko zavedl tuto tradici, která trvá dodnes (i vy si ho můžete objednat). A Věstník uveřejňoval i krátké nekrology zemřelých spolupracovníků.

Jak získával Don Bosko nové spolupracovníky? Nečekal, že se bude někdo hlásit, on sám nabízel členství, nabízel diplomy, psal osobní dopisy.. Myslel i na organizaci. Jak bylo někde deset spolupracovníků, postaral se, aby měli „hlavu“ (buď kněze nebo významného laika), která je spojovala s hlavním představeným. K zapálení ke spolupráci organizoval dvakrát ročně konference (na sv. Františka Saleského a na svátek Panny Marie Pomocnice).

Jak to bylo v Čechách?

Po 1.světové válce se u nás hojně rozvinul zájem o Don Boskovo dílo. V roce 1924 přišli do Čech první kandidáti na salesiánský život a tehdy začala spolupracovnická činnost. Začal se hodně šířit Salesiánský věstník. Don Stuchlý se zaměřil hlavně na kněze, rozesílal diplomy salesiánských spolupracovníků jim a všem významným osobnostem. V roce 1936 bylo toto dílo úředně vzato na vědomí československou vládou.

Jak to vypadalo s formací spolupracovníků? Zdaleka nebyla tak propracovaná jako dnes, formoval Věstník. Kde byly ústavy, mívali spolupracovníci měsíční cvičení šťastné smrti. Don Stuchlý vyzýval spolupracovníky, aby se i formálně přihlásili do Sdružení a svou přihlášku aby posílali do Moravské Ostravy, Revoluční tř. č.28. V Praze a Brně se zapisovalo ve velkém, v Brně měli propůjčený kostel P. Marie a v Praze u sv. Kříže. Duší všech shromáždění byl hlavně Don Trochta.

Rok padesátý udělal všemu konec. Pak přišel II. vatikánský koncil. Po koncilu spolupracovnictví rozkvetlo, chce jít víc na hloubku, ale nesmí ztratit ani onu Don Boskovu šířku.

A tady končí dějiny, „co bylo, když my jsme ještě nebyli“.

Po II.vatikánském koncilu všechny řeholní řády, společnosti a laická sdružení byly vyzvány k návratu ke svým zakladatelům a k prohloubení svého ducha. Sdružení spolupracovníků vytvořilo nová Pravidla apoštolátního života, která nově definovala ducha, apoštolát a formaci a zavedla spolupracovnické sliby . V sedmdesátých letech minulého století se začali podle těchto nových Pravidel připravovat noví salesiánští spolupracovníci a v 80. letech začala fungovat organizace našeho Sdružení u nás.

Dana a Marek Ovečkovi