Vychází Zpravodaj 135

Opět je tu náš Zpravodaj.

Milí přátelé,
jsem jedním z novopečených členů provinciální rady a hned jsem dostala nelehký úkol: napsat úvodník do našeho Zpravodaje.
Na Zpravodaji teď totiž budu spolupracovat s Františkem Jakubcem, tak abych asi získala nějakou praxi „v oboru“.
 

Je začátek školního roku, který je pro mnohé z nás spíše začátkem než leden kalendářního roku. Většina z nás načerpala sil duchovních během letních exercicií a sil psychických i fyzických během dovolené. Z tohoto zásobníku sil jsme možná trochu odčerpali, když jsme se věnovali svým nejbližším a mládeži během prázdnin, ale jistě něco zbylo na „všední“ dny. Myslím si však, že je třeba zásoby průběžně doplňovat, především ze zdroje nevyčerpatelného, toho nebeského. Navíc bude jistě povzbuzením, že se budeme opět setkávat v našich místních společenstvích a posilovat se navzájem.

Ráda bych vám řekla, že já sama mám teď nový zdroj posily: společenství provinciální rady. Jsem moc vděčná za jeho členy, za atmosféru, která zde panuje, a přála bych vám všem (i když některé z vás tím přáním možná spíš vyděsím), abyste tuto zkušenost alespoň jednou také prožili. Zatím prosím vás všechny, abyste se za členy rady modlili a přidali  k tomu modlitby za celou naši alesiánskou rodinu, zvláště za ty, kteří o ně prosí prostřednictvím našich úmyslů modliteb (zde ve Zpravodaji). Celá rada se zase modlí za vás všechny.

                  Krásné prožití času babího léta i podzimu vám přeje Klára Novotná, ASC

Moji drazí,
asi většina z vás sleduje nebo se nějakým způsobem zajímá a modlí za synodu o rodině v Římě. Je tam spousta podnětů a krásných věcí a každý den se můžeme dočíst nějakého pokladu. Jsou to věci asi dost známé nebo pro někoho samozřejmé, ale v současné době je dobré je znovu slyšet, a také je velikým povzbuzením, že někdo stojí za tím základním, a tím je rodina.
V posledních zprávách mě zaujal článek běloruského arcibiskupa Kondrusiewicze, který se účastnil národní pouti ve Staré Boleslavi a je delegátem na synodě. Cituji:

„Byl jsem vychováván v duchu rodinné modlitby, každý den. Večer se všechny naše rodiny, rodiny sousedů, rodiny z vesnice, ve které jsem se narodil, vždy shromažďovaly ke společné modlitbě. Pro děti, pro mladou generaci je to velmi důležité. Vidět dobrý příklad otce a matky po celém dni práce – a tenkrát to nebyla snadná práce. Vyrůstal jsem na venkově v době, kdy nebyly žádné stroje. Všechno se muselo dělat vlastníma rukama. Přesto se vždycky našel čas na rozmluvu s Bohem. A to byla pro mě největší univerzita. Žádná univerzita mi nedala to, co maminka, tatínek, babička, dědeček, kteří se modlili na sklonku dne,“  ... říká arcibiskup Kondrusiewicz.

A tak bych vás chtěla povzbudit, aby každodenní setkání s Bohem v modlitbě bylo velikou posilou pro vás i pro vaše rodiny.

                Hanka Koudelková, FMA


Zpravodaj s pořadovým číslem 135