Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne. “
Václav Havel
V sobotu 30. 11. 2025 hostilo salesiánské středisko v Pardubicích společnou adventní duchovní obnovu salesiánů spolupracovníků z Pardubického kraje a salesiánské farnosti kolem kostela Svatého Václava. Motem duchovní obnovy byla NADĚJE. Z toho co k ní řekl Michael Martinek, stojí za připomenutí alespoň něco. Poselství naděje si nemáme nechávat jen pro sebe. Je potřeba hledat naději která se šíří a je nakažlivá. Příkladem nakažlivé naděje je třeba Papež František. Naděje není pouze eschatologická ale i historická. Má přesah do budoucnosti. Současná obtíž, neznamená, že před sebou nemám něco lepšího. V roce 1985 si málokdo uměl představit život bez komunistů a stačili čtyři roky. Jelikož naše snažení směřuje ke spáse, nejde říci nic jiného než to, že před sebou máme něco lepšího. Je potřeba se snažit naučit se, i v nepříznivých okolnostech zůstat optimistou.
Následně se v menších kroužcích mohli všichni zamyslet nad tím: „Odkud čerpám svou naději v osobním životě?“ Došlo i na zamyšlení nad otázkou: „V čem vidím naději v současném světě? Bylo velmi povzbudivé slyšet během mše svaté, že všechny skupinky se shodly na tom, že naději současného světa vidí v našich dětech, vnucích, a mladých jako takových.
Co ještě dodat na přednášce se sešlo asi 110 lidí. Skupinky následně tvořilo asi 70 účastníků, z nichž 33 bylo ASC, 2 sestry FMA, a zbytek tvořili farníci z Pardubic. Po obědové pauze a výtečném guláši, se ještě 15 farníků přidalo k odpolednímu programu ASC. Ten byl zakončen modlitbou šťastné smrti, a obnovou spolupracovnického slibu.
Veliké poděkování patří Marušce Šimonové, která s tímto nápadem přišla už v loňském roce a všem pardubákům, kteří se o účastníky s láskou a dokonale staraly. Stejný dík patří Michaelovi Martinkovi za jeho slova a Jirkovi Cahovi za organizaci a nápad přizvat farníky.
Sdílí s námi Standa Větrovský, společenství Sebranicko