První, co vás zaujme, je nápis u vchodu na Lipiny „Oáza klidu Lipiny“. A tak tomu také je. Zejména pod vedením Hanky a Káji Kroupových, a s laskavými přednáškami Jendy Stuchlíka o Terezii z Lisieux. Život a dílo Terezie z Lisieux nám Jenda Stuchlík přiblížil způsobem sobě vlastním, jeho přednášky byly pečlivě strukturované, obsahovaly mnoho informací ze života Terezie i její rodiny, obsahovaly citáty i básně, připravil krásnou doplňkovou literaturu, fotografie a každou přednášku doplnil několika otázkami nám na tělo…
Večerní témata jsou vždy obohacující a pro mne je to jedna z věcí, na které se na salesiánských DC moc těším.
Tentokrát jsme vybrali otázky, které Jenda Stuchlík doplnil ke každé přednášce a každý z nás z nich vybral dvě pro některého ze svých spolubratrů či spolusester, jehož jméno si vylosoval. Každý z nás tedy hovořil na jiné téma, takže rozmanitost otázek (i odpovědí) zajistila pozornost všech po celý večer. Velmi příjemné osvěžení!
Kromě prostoru k duchovnímu ztišení, rozjímání i odpočinku pomohla atmosféru dotvářet i skupina vynikajících muzikantů, výborná kuchyně Hanky Kroupové, úžasné prostředí i okolí udržované chalupy (Jana a Jan Koláčný), humor a v neposlední řadě i vyvážené věkové, profesní i osobnostní složení. Tuto pestrost doplnilo i sedm Jan a Janů, tři Hanky a my ostatní, což umožnilo originální dělení při modlitbě breviáře na skupiny Jan/Janů a ostatních. Kouzelné.
Mlčení i mluvení bylo (zpočátku) v rovnováze, ale časem jsme poněkud polevili a nedokázali jsme důsledně využít příležitosti, které prostředí nabízelo, k dokonalejšímu zklidnění a ztišení. (Předsevzetí pro příště….)
Otevřenost a humor všech zúčastněných vytvořily neopakovatelnou atmosféru a daly nám zakusit luxus neopakovatelného setkání, lásky, povzbuzení. Pocítili jsme, že jsme Bohem milováni, a že se Bůh těší, až se jednou sejdeme v jeho laskavé a vlídné náruči.
Ráda bych touto cestou poděkovala všem účastníkům, (každému z vás osobně) za velké povzbuzení a motivaci ke zvládání všech křížů, zmatků a komplikací, které si životem neseme.
Helena Gajdušková