POSTAVENÍ ŽEN V CÍRKVI
Jaký mám názor na svěcení žen?
Co mohou ženy dělat i bez svěcení?
Praha-Botič Sepsáno dne 24. 6. 2024
V rámci společenství jsme se rozdělili na ženy a muže. Ženy se zamýšlely nad touto otázkou:
Jak jsem spokojena se svým postavením v církvi? Přála bych si, aby bylo něco jinak?
Zhodnotily jsme, že jsme spokojeny se současným postavením. Role, o které jsme stály, nám bylo umožněno naplnit, žít.
Zároveň vnímáme bolest těch, kteří cítí nějaké povolání a není jim umožněno ho realizovat. Považujeme za důležité, aby každý mohl rozvinout a uplatnit své dary, dle své povahy, charakteru.
Jsou ženy, které chtějí sloužit i viditelně – dát jim k tomu příležitost – zrovnoprávnit postoje k příležitostem.
Muži diskutovali otázku jáhenského a kněžského svěcení žen:
Ukázalo se, že máme v této otázce rozdílné názory – jedna strana by se držela tradice, která má velkou hodnotu – vycházíme z 6. kapitoly Skutků apoštolů; s tím, že ženy mají možnost zastávat v církvi mnoho jiných rolí než je jáhenská a kněžská; ženy nebyly mezi 12 apoštoly, ale pomáhaly při lámání chleba.
Druhá strana považuje tradici za vytvořenou lidmi, která se může měnit podle znamení doby; historicky bylo postavení žen v církvi do 4. století jiné než poté; přínosem by bylo, kdyby ženy nekopírovaly to samé, co muži, ale vnesly do jáhenství, kněžství nový rozměr.
Laici se dostávají více ke slovu navzdory vůli kléru – takže Duch svatý si situaci proměňuje postupnými krůčky sám. Ke svěcení žen nakonec dojde.
Pokud mohou být matky představené, mohou být i jáhenky – záleží na kvalitě osobnosti.
Diskutovali jsme hodně také ministrování dívek, o rozdílných situacích ve farnosti. Že někde je to postaveno na libovůli kněze. Neshodli jsme se na tom, zda by mělo být nařízeno knězi, aby ministrování dovolil, nebo zda by to mělo být na jeho rozhodnutí.
Za společenství Botič sepsala Jana Macháčková
Praha-Sever II. Sepsáno dne 26. 6.2024
– Žena má své důležité místo v církvi, ale v současné chvíli je dost často jejich pozice omezena na pomocné práce a výuku náboženství.
– Jsme rádi, že se více dívky zapojují u oltáře a ministrují.
– Většina z nás je pro svěcení žen.
– Spolupracovníci jsou v tomto pohledu dál a dost možná je to i naše role, např. ženy vedou duchovní obnovy.
– Uvědomujeme si, že to je postupný proces, který vyžaduje čas.
V tuto chvíli na to není církev připravená ani po praktické stránce, např. nejsou semináře pro ženy.
– Vnímáme jako důležité si říci, jak chápeme kněžství dnes.
Zpracoval za splečenství Jannis Apatsidis.
Společenství ASC Severní Čechy – Novoborsko
Ot. Jaký mám názor na svěcení žen? Co mohou ženy dělat i bez svěcení?
Odpovědi na tyto otázky se poměrně lišily:
– Zazněl názor, že ženy mají své místo spíše v rodině, pomáhajících profesích, řeholích, jako katechetky apod. a svěceny by být neměly.
– Zazněly i další argumenty proti svěcení žen – v Bibli není zmínka o tom, že by Ježíš zval ženy k udílení svátostí; je to otázka pro teology, my tomu nerozumíme; Jan Pavel II. jasně sdělil, že ženy svěceny nebudou; hrozí rozkol v církvi…
– Většina zúčastněných ale považuje za dobré, aby se ženy angažovaly v církvi více, a to i na důležitých postech – v pastoračních a ekonomických radách, ve vedení různých církevních děl apod. V Teplicích např. velmi dobře fungují ženy jako akolytky.
– Většina zúčastněných si dovede představit svěcení žen na jáhenky a kněze, někteří to vysloveně vidí jako dobré. Myslí si, že nastala doba, kdy je tato otázka aktuální a je třeba hledat cesty, jak ženy do církve více zapojit. Je třeba brát vážně i to, že se objevují ženy, které se ke kněžství cítí být povolány.
– Všichni jsme si znova uvědomili, jak důležitý krok udělal papež František pozváním na synodální cestu, která mnohé otázky otevírá a vyzývá ve spolupráci s Duchem sv. k hledání odpovědí.
Zpracovala Dagmara Beránková