Jak já tam, kde jsem, předávám „dobrou“ zprávu? (v rodině, ve farnosti, na pracovišti…) Co mi pomáhá, abych „svítil(a) a zářil(a)“? Co potřebuji od církve, ostatních věřících, od rodiny…?
Praha-jih Jen několik postřehů:
Co je to evangelizace?
- Aby lidem bylo v naší přítomnosti dobře.
- Aby se nás lidé ptali po důvodech naší radosti.
- - Ale když se zeptají, často neumíme dobře odpovědět.
- Lidé hledají smysl života, touží po duchovnu, ale my jim často neumíme naši zkušenost nabídnout přijatelným způsobem.
- - Mnohdy to neumějí ani kněží, biskupové...
Digitální prostředí:
- Dá se tam najít spoustu zajímavých podnětů, třeba různé podcasty, videa apod.
- Většina z nás ale neumí obsah tvořit.
- Sociální sítě:
- - Neúčastnit se planých diskuzí.
- - Sdílet radostné a pozitivní příspěvky, události, příklady, odkazy...
zapsali: Zindulkovi
Co zaznělo na našem setkání jedné polovičky společenství Botič
Jakým způsobem předáváme radostnou zvěst?
- Evangelizace znamená žít vlastní život tam kde jsem s Ježíšem - být autentický, pravdivý a věrohodný. To není možné bez darů Ducha svatého. Každý by měl evangelizovat způsobem, který mu je přirozený, podle daru, který mu je dán, s vědomím, že nikdy nebudeme dokonalý.
- Je dobré nabízet naši víru druhým, ale nemanipulovat, nechat na Bohu, jakým způsobem si člověka přitáhne. Do finále si musí dojít každý sám.
- Evangelizovat lze jen toho, s kým mám blízký vztah
- Preevangelizací je žití přirozeného dobra. Není to program, ale způsob života. Je třeba pojmenovávat zlo a jednat podle svědomí.
Co nám pomáhá „svítit, zářit“?
- reflexní tričko
- dostatek spánku
- pohoda ve vztahu s nejbližšími
- být sám sebou (zdravé sebevědomí - že dělám dobře to, co dělám)
- radování se z maličkostí
- pobyt v přírodě
- když zahlédnu paprsek Božské pravdy (když mě něco zaujme - přirozeně to ze mě září)
- když vidím, že mé působení padá na úrodnou půdu
- když jsem autentický a na nic si nehraju
- když jsem tam, kde jsem emočně naplněn
- když se odevzdávám Bohu
Zapsala Jana Macháčková
Co zaznělo na našem spolču:
Tam, kde jsme přítomni, být pravdiví – nevěřící hledají pravdivost a poznají, když něco říkáme a úplně se s tím neztotožňujeme.
Každý potřebujeme nejen růst ve ctnostech (víře, lásce…), ale také se vzdělávat, abychom dokázali reagovat na dotazy přátel, kolegů.
V dnešní době digitalizace je třeba se vzdělávat i na tomto poli.
Ne všichni jsou povoláni ke stejnému způsobu evangelizace, každý by si měl najít způsob, který je mu vlastní. Pro někoho to bude vztahová komunikace, pro jiného větší pohybování se ve virtuálním světě….
Co se týká kritického myšlení, je třeba se v tomto ohledu vychovávat a nechat vychovávat – radit se s Bohem, mluvit s Ním o tom, co prožívám, kde něčemu nerozumím a nebát se i zeptat se zpovědníka. A také k tomuto vézt naše mladé a děti.
Na závěr ještě jednou ve sdílení zaznělo, jak moc jsme v našich úmyslech pravdiví, jak moc svá slova myslíme vážně. Např. dávám se Ti, Bože. - Je to skutečně tak? Dávám Mu svůj čas? Své síly? Přijmu tedy od Boha cokoliv? I nemoc?
Témátko jsme pak završili aktivitou, kde každý dostal lístek papíru a na něj si napsal místo (např. rodina, sousedé, přátelé, kolegové, lidi na ulici, misie někde v zahraničí…) a způsob (hlásání ze střech, modlitbou, svědectvím slova=komunikací, svědectvím života=službou…) evangelizace, která je jemu samotnému vlastní.
Na druhou stranu lístku si pak napsal, co bych mohl/a v následujícím měsíci (do příštího spolča) v tomto směru udělat. (např. oslovím sousedku, půjdu s kamarádem na pivo, pozvu kamarádku na spolčo, každý pátek dám na tento úmysl růženec, udělám si letáčky a roznesu do schránek v naší ulici….).
Příští spolčo bude kolečko, jak se nám náš úmysl podařilo splnit.
Možná vám to příště napíšeme
Za společenství Brno-Západ – Mimožabinští Maria Novotná
výstup k tématu č. 5 za společenství ASC Praha-Sever II.
Jannis Apatsidis, koordinátor MR