Jak se sbližovat a neztratit svoji identitu? Jakým konkrétním způsobem je potřeba pracovat na tom, aby se z rozmanitosti nestalo rozdělení?
Jak se sbližovat a neztratit svoji identitu?
- znát SVOJI identitu, vědět kým jsem
- mít ZÁJEM o sbližování, naslouchat
- prohlubovat své ZNALOSTI o jiných náboženstvích
- přestože sbližování na úrovni duchovní může být obtížné až nepřekonatelné, vždy je možné usilovat o sbližování se na úrovni LIDSKÉ
- hledat, co nás spojuje, ne co rozděluje
- respektovat, nevnucovat
Z dalších myšlenek, které zazněly:
- obava z radikálního islámu v kontrastu s pohostinností běžných muslimů
- ekumena = snaha hlavně katolické církve
- překážky ve sbližování je nutno vidět v širším kontextu ( př. historické události)
- jakékoliv náboženství je zneužitelné k manipulaci a nenávisti
- konzumní společnost má za následek úpadek křesťanství v Evropě. Bude mít takový vliv i na islám (při migraci muslimů do konzumní Evropy)?
Tip na závěr :-)
- společný chrám pro všechny náboženství (viz praxe v Japonsku nebo v letištních modlitebnách)
za společenství Újezd u Brna zapsala Petra Šaňková
Ekumena a mezináboženský dialog
V našem společenství jsme se shodli, že až tak velké zkušenosti ve svém okolí s ekumenickým dialogem nemáme. Přesto, někteří z nás měli možnost se ve svém životě setkat s bratry evangelického vyznání i pravoslavné větve. Bylo to při ekumenických bohoslužbách, chválách i společných brigádách.
Velmi při dialogu s bratry záleží na osobním přístupu, empatii a chuti se s bratry sdílet a hovořit. Jak je psáno v dokumentu: "hledat ,co nás spojuje a na tom stavět."
Dobrý postřeh některých členů spolča byl fakt, že v mladém věku si křestan nepřipouští žádný rozdíl - evangelík, katolík atd. Horší to už je s postojem zralého křesťana, který chce být už někde začleněn, a tak nepřímo sám dělá mezi bratry rozdíl.
Ve druhé části formačního plánu o mezináboženském dialogu a o přijetí migrantů, naše spolčo nevidí problém v komunikaci s bratry a sestrami východní (pravoslavné) cirkve. Naopak se nám zdá velmi obtížná komunikace s migranty třetích zemí (Afrika, Afganistán, Pakistán, Syrie). Taktéž vidíme problém se zařazením těchto lidí do našeho společenského života.
Zapsala Hana Solovská, společenství ŠOP
Společenství ASC Severní Čechy – Novoborsko
Většina lidí z naší třetinky severočeského spolča se shodla, že ekumenické vztahy prožívá v praxi a nemá obavy ani ze ztráty identity, ani z rozdělení. Pokud jsme všichni sami sebou, tj. známe svoji osobní identitu, a ctíme vzájemně své hodnoty, není důvod se ovlivňovat, přesvědčovat o správné (pravé) víře apod.
Co společně žijeme:
Považujeme za dobré se vzájemně zvát na různé akce a hledat formy spolupráce
Můžeme se bavit o své víře, ale ctít vzájemné odlišnosti, nepřesvědčovat, neargumentovat…
S mezináboženským dialogem nemáme osobní zkušenosti, ale věříme, že i to je možné a potřebné se učit.
Zapsala Dagmara Beránková
Výstup za společenství ASC Praha-Sever II.
Děkuji a zdravím Jannis Apatsidis, koordinátor MR
1.Jak se sbližovat a neztratit svoji identitu?
-hledat co nás spojuje, na čem spolu můžeme spolupracovat ve prospěch dobra, bez ohledu na to, jakou víru vyznáváme (např.projekt Diakonie)
- měla by nás spojovat vzájemná láska
- měli bychom začínat u sebe,nečekat na iniciativitu druhého-vycházet vstŕíc, naslouchat druhé straně. Nabízet vzájemný dialog.
- v dialogu- nabízet svůj pohled, ale nenutit k jeho přijetí;nehodnotit odlišný pohled druhého
2.Jak pracovat na tom, aby se rozmanitost nestala rozdělením?
- přibližování se k druhému neznamená,že se s tím co říká, mám identifikovat
- mohu odlišný názor druhého rozvažovat a může mi posloužit k nahlédnutí mé vlastní identity (co je to, v čem jsem zakotven, co mi dává smysl a naplňuje mne, určuje mé další kroky, kde si mě Bůh povolal)
Za společenství Botič sepsala Jana Macháčková
Za společenství Č. Budějovice
O ztrátu své identity v rámci křesťanských církví nikdo z nás strach nemá. S jinými křesťany se setkáváme především individuálně a bez předsudků. Máme dojem, že není problém se setkáváním tváří v tvář, ale v oficiálním postoji. Zvlášť bolestně vidíme zákaz přijímání pro nekatolické křesťany. Víme od nich, že je to mrzí. Jako nešťastné vidíme také dva rozdílné termíny modliteb za jednotu.
Byly vyjádřeny obavy z rozdělování Evropy díky různým náboženstvím, hlavně islámu. Jako důvod uváděn fakt, že Evropa není označena jako křesťanská. Protiargument byl, že na to už je pozdě. Působilo by to jako když katolíci za všechny zasvěcovali naší zemi Panně Marii.
Zapsal Pepa Hes
Za společenství Č. Budějovice