Začala bych slovy našeho hlavního představeného dona Ángela Fernándeza Artimeho:
"Jak v tom všem nevidět Boží ruku? Jak nevidět, že celá tato práce je výsledkem čehosi o mnoho většího, než je lidská strategie? Jak nevidět, že zde a na tisíci jiných salesiánských místech ve světě se nadále děje dobro …"
Každý z nás asi vidí nit vedoucí celým svým životem. Někam jdeme, nějak se měníme, pracujeme, pěstujeme vztahy, snažíme se, ale co je cílem? Pro někoho možná nebe, pro jiného pěkné vztahy, zajistit děti…. Ale co my, salesiánští spolupracovníci, co je naším cílem? Není to třeba právě také „TA" cesta? To jak život prožíváme, jak se necháváme proměňovat vanutím Ducha Svatého, vystavováním se působením a zkoumáním „salesiánství?"
Je tuze potřeba modlitebníků z řad salesiánských spolupracovníků (věk už na to máme :-). Proto vás všechny prosím o modlitbu osobní, ale i společnou ve společenstvích: za vanutí salesiánského ducha v celé salesiánské rodině, za komunikaci která umí naslouchat, za lidi ochotné a schopné sloužit, za starou a novou radu a taky za další nástupce (ne není brzy, cca za dva roky budeme po vás chtít nová jména do PR, je třeba si je vymodlit v každém společenství).
Náhodou, co jsem zatím obkoukala, tak služba v PR není tak špatná: zasměješ se, dostaneš najíst, někdy i napít něčeho dobrého, většinou tě tam dovezou i odvezou autem, dozvíš se všechno z první ruky, můžeš do věcí zasahovat přímo, někdy jsi svědkem „pěkné scénky“, poznáváš lidi z celé republiky, dostaneš se na zajímavá místa, aktivně bojuješ proti svojí pasivitě, cítíš živé vanutí salesiánského ducha, prožíváš rodinnost, můžeš konat dobro, ... ale musíš taky trochu DÁT, třeba ochotu do služby, snahu, čas.
Věřím, že sen Dona Bosna je stále živý. Věřím, že salesiáni spolupracovníci chtějí být aktivní, chtějí konat dobro, být blízko Bohu, chtějí být vidět a slyšet, že stále chtějí zachraňovat duše… Tak se těším, že se s pomocí Panny Marie Pomocnice s některými z vás uvidím na příští volbě ;-)
Lenka