Co pro mě znamená probíhající synoda? Vidím v ní naději pro církev? V čem konkrétně? Nebo spíše ohrožení? V čem konkrétně?
Společenství ASC České Budějovice
se shoduje v tom, že zprvu hleděli na synodu spíše nedůvěřivě a nevěřili, že se jejich zápisy dostanou k biskupovi a už vůbec ne, že projdou přes něj. Z následného dění jsou nadšeni, zvláště z výstupu z jednání v Římě. Zazněla obava, zda to církev příliš nepolarizuje. V druhém kole diskuze pak názor, že polarizace a napětí z ní plynoucí může být přínosem, pokud se budeme učit různosti (ne jediné pravda). Zaznívaly díky za učení se naslouchat si. Padla i obava, zda se doženeme nějakých změn, v druhém kole připomenutí Františkových slov, že cílem synody nejsou konkrétní změny stavu, ale změny myšlení a dialogu. Na otázku, jak měnit ty, co změnu nechtějí, odpověď v 2.kole: měnit sebe sama a učit se žít s růzností.
Velké poděkování pak papeži Františkovi a Michaelovi, že synodu neustále připomíná a pomáhá realizovat. Za MS ASC ČB Pepa Hes
Společenství ASC Severní Čechy – Novoborsko
Především jsme byli moc rádi, že se nám podařilo dodržet schéma večera, že jsme vzájemně dokázali naslouchat svým názorům a sdělením. Ukazuje se, že tato metoda je fakt dobrá.
V prvním kole zaznívaly především nadějné myšlenky – už to, že se o těžkých a kontroverzních tématech mluví na různých církevních úrovních, je zásadní. Naději mnozí vidí ve větším otevírání prostoru církve, v tom, že se učíme naslouchání, dialogu a vlastní odpovědnosti. Zaznívaly však i obavy – někteří představitelé církve budou mít snahu proces brzdit, vše zase vyšumí, mohou se prosazovat extrémní názory, hrozí polarizace církve…
V druhém kole jsme nakonec dospěli ke společnému názoru, že je třeba v tomto procesu pokračovat. Církev má být pestrá a otevřená, je třeba se učit tomu, že být různí je v pořádku, že naše cesta prožívání víry nemusí být ta jediná správná, můžeme se vzájemně obohacovat a inspirovat. To, že někdo nechodí do kostela, neodříkává naučené modlitby a neztotožňuje se se všemi církevními předpisy neznamená, že jeho život s Ježíšem jé méně intenzivní a pravdivý.
Za Severní Čechy - Novoborsko Dagmara Beránková
společenství ASC Praha-Sever II.
Děkuji a zdravím Jannis Apatsidis, koordinátor MR
Společenství Újezd u Brna
- Synodu vnímáme jako pokračování v duchovním životě, jako spoluzodpovědné zapojení se do života církve
- Různost názorů může vést k radosti a obohacení, je důležité umět přijímat názor druhého a současně mu umět s úctou a přímo říct svůj pohled
- Důležitá je modlitba, vzývání Ducha svatého namísto dlouhých diskuzí
Petra Šaňková
Společenství Praha jih
Duchovní konverze
a) původně jsme se domnívali, že jsme nic světoborného nevymysleli, ale pak nám došlo, že jsme se všichni shodli na tom, že jít cestou synodality je správný postup, a to není málo.
b) Uvědomujeme si, že některá témata budou složitější na hledání společného závěru, ale dialog bez předsudků a v lásce nás sbližuje.
c) Máme od synody dost velká očekávání, že nastartuje změny v církvi
d) jazyk liturgie je odtržen od našeho běžného jazyka, je to krásné, ale nerozumíme mu ani my sami,
e) vítáme propojení kléru a laiků
Zdraví za radku Otto Böhm