Kterak spolu putujeme synodální cestou

Pro synodální cestu nás v rámci loňských exercicií nadchnul Jožka Mendl už v době, kdy mnozí kněží ani netušili, že se něco takového chystá. Následně nás v tom podporoval náš místní delegát Michael Martinek.
V září loňského roku do naší farnosti přišel nový kněz. Fara, která byla několik let prázdná a předtím více méně uzavřená, se začala pozvolna otvírat. Dali jsme s farářem Oldřichem hned řeč na téma synodality. Ani on zpočátku neměl informace, ale jakmile se zorientoval, začali jsme společně zvát další farníky k vytvoření synodální skupinky. Ta čítala v průměru deset lidiček, což je cca 60% účastníků nedělních bohoslužeb. To je docela dobrý, ne? Co se týká věku, tak já s Honzou (63 a 69 let)jsme tam byli „za mladý“. Nikoli za nejmladší, neb dvě účastnice ještě nedosáhly šedesátky. Na druhou stranu těm nejstarším je 87 a 85 let. Po vzájemné domluvě s ostatními jsme se s Honzou ujali moderování této skupiny.

Postupně jsme si vybrali tři témata, k jejich probírání jsme se scházeli skoro každý týden po dobu čtyř měsíců. Po počátečním ostychu, kdy všichni odsouhlasili to, co jsme řekli my, případně, pokud šlo o nějakou kritiku do řad kléru, se dotyčného snažili obhájit, že „on to ale myslel dobře“, se ostatní postupně osmělovali a sdíleli se s tím, co si myslí. Pochopitelně názory byly různé. A pochopitelně, když už se někdo rozpovídal, bylo těžké ho udržet u tématu. Nicméně se nám přesto podařilo dojít k nějakým konkrétním závěrům a vytvořit dle našeho soudu smysluplný dokument, z něhož vyplývá, že v církvi jsou věci, které se nám nelíbí, problémy, o kterých je třeba mluvit a řešit je, křivdy, které je třeba napravovat… Hezké bylo, když farníci po seznámení se „zhuštěnou“ verzí, určenou k odeslání na diecézi, hrdě hlásili, že se v tom našli, že tam zazněl právě ten jejich příspěvek…

Vedlejším produktem našich setkání je vzájemné poznávání. Dosud jsme se mnozí znali jen jmény, v neděli jsme se pozdravili a popřáli si hezký den. Teď víme, čím kdo žije, co ho těší a trápí, obohacujeme se svými životními zkušenostmi. Někdy je až dojemné pozorovat, jak je ta stařičká paní šťastná, že ji někdo poslouchá, že nás zajímá, proč se rozvedla a že bývala vyhlášená kuchařka… A taky se spolu nasmějeme. Jsme vděčni za výzvu papeže Františka k synodální cestě a také za našeho faráře Oldřicha, který k tomu povzbuzoval a zapojil se do skupinky jako kdokoli z nás.                                                                                          Dagmara Beránková