Střípky z duchovních cvičení na Vysočině

O letošních podzimních prázdninách mě a mému manželovi bylo dopřáno účastnit se duchovních cvičení nedaleko Jimramova-

Moc jsem si přála, aby se uskutečnily, protože od mnoha lidí jsem slyšela, že toto místo je výjimečně krásné. Měli pravdu. A kouzlo nádherné přírody a útulného ubytování dokreslilo i slunečné počasí po celou dobu cvičení. 

Ráda bych s vámi sdílela jeden ze zážitků, který si z tohoto místa nesu. Díky Lidušce Solovské jsme měli možnost pracovat s biblickými postavičkami. Jeden večer jsme měli za úkol vybrat si jednu z postaviček a umístit ji tak, aby vyjadřovala náš vztah k Pánu Ježíši, kterého představovala také jedna z postaviček.

Hned mi bylo jasné, že si vyberu tu nejmenší - dětskou - abych se vešla do náruče Pána Ježíše. Tajně jsem si přála, aby mi ji někdo nevyfoukl. A kupodivu se podařilo. Nikdo se o ní nedral. Tak jsem ji s velkou chutí a spokojeností umístila do náruče Pána Ježíše. Ano, zde mi je nejlépe, zde se cítím nejbezpečněji.

A v tu chvíli jsem až sobecky pomýšlela na to, že se mám vlastně nejlíp, když jsem v Jeho náruči a ostatní mají smolíka. Ostatní postavičky se ho totiž už jen mohly dotýkat, nebo se k němu přibližovat. Až při následném sdílení jsem se dozvěděla, že Liduška, která postavičky pro nás připravila, vždycky umísťuje sama sebe do náruče Pána. Tentokrát však už bylo obsazeno. A dodala, že jakožto konvertitce, jí vždycky bylo jasné, že je Královská dcera.

Já konvertitka nejsem, byla jsem vychovávána ve víře od malička. Ale znovu jsem si zde uvědomila, že moje osobní konverze nastala v okamžiku, kdy jsem také vnitřně přijala, že jsem Královská dcera, Boží dítě, na kterém si dal Bůh obzvláště záležet a to bez toho, abych si to nějak musela zasloužit.

Zajímavé bylo, že hned druhý den z úst exercitátora Františka Ptáčka zaznělo: Neměli byste si Páně Ježíše schovávat jen pro sebe, nemáme si ho hlídat jen ve svém nitru, aby byl jen pro mě. Má radost ze setkání s Ježíšem, z Jeho přítomnosti, se má odrazit v mé službě. A dále, že si máme všímat maličkostí, prokazovat malé služby druhým, protože ve službě druhým nalézáme sami sebe. 

A tak jsem si z tohoto místa odvezla ujištění, že štěstí, pokoj a radost, kterou mohu zažít v náruči Našeho Pána, mi nedokáže přinést ani tak krásný podzim, jaký jsme na Vysočině mohli zažít. A že Pán bude rád, když ho donesu i těm, kteří se ještě do Jeho náruče nedostali.

                                                                                                               Jana Macháčková