Mohu vás ujistit, že svatý František Saleský (nar. 21. 8. 1567) do Neratova nedorazil na horském koníku, na kterém cestoval po farnostech v Savojských Alpách. Naše generace se s tímto světcem minula o několik století, ale do Neratova dorazili salesiánští spolupracovníci na svá duchovní cvičení, jejichž tématem byl svatý František Saleský, jehož Don Bosco zvolil za patrona celé salesiánské kongregace, pod vedením exercitátora P. Janka Ihnáta. Na začátku duchovních cvičení nám všem dvaceti účastníkům Janko Ihnát (v průběhu DC oslavil 36 let kněžství) předal kvalitně připravené podklady o životě, činnosti a působení našeho patrona, včetně okolností výchovy, studia a rodového kmenu.
V přírodně tvrdém kraji Orlických hor a v z trosek vybudovaném chrámu Nanebevzetí Panny Marie jsme společně prožívali bohoslužby mše svaté a po poledním odznění zvonů (Archanděl Michael a Gabriel) chrámu se společně s mnoha náhodnými účastníky v kostele pomodlili Anděl Páně. Každodenní večerní rozjímání jsme končili v kostele (je otevřený 24 hodin denně a 365 dní v roce) před osvětlenou plastikou Panny Marie a po večerním slůvku následovalo silencium do obědové polévky následujícího dne.
Jak jsem již výše uvedl, tak hlavním tématem přednášek byl život svatého Františka Saleského, jehož nejoblíbenější knihou byla Píseň písní a je tvůrcem modlitby, která se používá při pobožnosti k Božskému Srdci: „Přetvoř naše srdce podle Srdce svého“.
Chuťové buňky jsme uspokojovali v jídelně neratovského sdružení, svá těla ukládali k odpočinku a spánku v neratovské chatě, kde se ve společenské místnosti odehrávaly všechny přednášky a diskuse za účasti nás všech důchodců, kdy věkový průměr nám kazil-vylepšoval pouze dvouletý Michael Kratochvíl se svými rodiči. K odpolední kávě všechny ženy přivezly dostatek pochutin a různého ovoce a jablka Melodie (Hnátovi zajistili). Servis okolo duchovních cvičení velmi dobře zajistili Wagnerovi.
Po nedělní obnově spolupracovnických slibů a závěrečném Te Deum jsme se rozjeli do svých domovů naplněni novými informacemi, s optimismem a radostí ze společných setkání a nadějí do budoucnosti. Jiří Havlíček