Třicáté výročí odchodu dona Oldřicha Meda

Ve čtvrtek 23. září 2021 uplyne 30 let od odchodu významné salesiánské osobnosti, dona Oldřicha Meda, k nebeskému Otci. Jelikož byl Oldřich Med skutečně výraznou osobností v salesiánské rodině, neměli bychom na něj zapomenout.

P. Oldřich Med pocházel z Jihlavy z početné rodiny. Narodil se 31. 7. 1914. Všichni jeho sourozenci sloužili ve svém životě nějakým způsobem církvi. V dětských letech ještě zažil divoké klukovské války mezi českou a německou mládeží v Jihlavě, ze kterých se nejednou vracel s rozbitou, ale tvrdou hlavou, která nebyla zvyklá vzdávat se a ustupovat od svých záměrů. Tuto v rodině vštípenou houževnatost a neústupnost v dobrém později velmi dobře uplatnil, když poznal dílo sv. Jana Boska, na záchranu opuštěné a mravně ohrožené mládeže. V roce 1928 přišel do Fryštáku. Měl za sebou čtyři třídy jihlavské reálky. Po zkouškách z látky čtvrté třídy na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži nastoupil noviciát, který probíhal na Radně v Jugoslávii. První sliby složil 17. 8. 1930. Vrátil se do Fryštáku a pokračoval v gymnazijních studiích. Pátou a šestou třídu podle přání představených nastudoval v jednom roce. Pak s ostatními kleriky dokončil gymnázium maturitou v Kroměříži. Věčné sliby složil 31. 12. 1938. Po asistenci ve Fryštáku byl poslán studovat teologii do Turína na Crocettu. Kněžské svěcení tam přijal 20. 7. 1939.

Sotva se P. Oldřich vrátil do vlasti a začal působit v ostravském ústavě, přišla okupace. Po záboru ostravského domu v roce 1942 zůstal P. Med nějakou dobu v Ostravě a pokračoval ve stísněných podmínkách, ve zbylých místnostech u kostela, v práci s oratoří. Pak byl poslán do Fryštáku. V roce 1943 byl zabrán i fryštácký ústav. Byla ohrožena formace budoucích salesiánů.

Tehdy se ukázala velkorysá neohroženost mladého P. Oldřicha: Shromáždil rozprchlé aspiranty ve Dvorku u Přibyslavi a pokračoval v jejich formaci až do konce války. Bylo to nejednou spojené s nebezpečím života, zvláště při přechodu fronty, ale zachránil tím českému salesiánskému dílu několik ročníků dorostu. Salesiáni mohli jeho zásluhou otevřít hned po válce své předválečné domy a začít nová díla. Ve Fryštáku vybudoval don Med salesiánský aspirantát, který posílal do noviciátu každý rok kolem třiceti kvintánů rozhodnutých stát se salesiány.

Sotvaže se české salesiánské dílo po válce trochu vzpamatovalo, přišel únor 1948. Po komunistickém puči začalo být brzy zřejmé, že církev čekají zlé časy. Ze salesiánů byl jako první uvězněn právě P. Oldřich Med. Byl zatčen v říjnu v roce 1948 a v Jihlavě odsouzen na 10 měsíců za šíření letáku, ve kterém bylo popsáno, jak hodlají komunisté likvidovat církev. Později se ukázalo, že přesně tak postupovali.

Po návratu z vězení žil P. Med krátkou dobu v noviciátním domě v Hodoňovicích. V noci ze 13. na 14. 4. 1950 byl právě v Oseku u Duchcova, kde kázal bohoslovcům exercicie. Zůstal v Oseku s ostatními dovezenými salesiány v internaci. I tam pokračoval ve formaci mladých. Měl k tomu příležitost, protože organizační referent Hrubý, který byl bachařem na Borech, ze spisu věděl o jeho věznění a vybral si ho jako hlavního skupináře, aby mu pomohl zorganizovat život v internaci. V této funkci P. Oldřich mnoho vykonal pro spolubratry, zvláště pro mladé, To mu vyneslo přemístění do přísnější internace v Želivi u Humpolce. Tam byl šest let. Při likvidaci Želivi jako internačního kláštera byl převezen se zbytkem řeholníků na Mariánskou horu u Králík. Odtud byl spolu s ostatními propuštěn, když se rázně ohradil proti plánu zřídit zde charitní domov, jehož chovanci měli být zbylí řeholníci, považovaní za pro režim obzvláště nebezpečné.

Po propuštění ho tehdejší brněnský kapitulní vikář P. Kratochvíl vyzval, aby šel do duchovní správy. Když zvážil svou situaci (StB ho považovala za představeného a ostře ho sledovala), souhlasil. Byl poslán do Měřína jako kaplan. Dlouho tu nepobyl. Putoval do Jihlavy, aby byl víc pod dohledem. Opět jen jako kaplan. V Jihlavě byl sledován na každém kroku. Věděl, že v této době nemůže být spolubratřím nijak užitečný. Věnoval se plně vyučování náboženství a neohroženě hájil práva rodičů i dětí, aby na náboženství mohli chodit. Vyneslo mu to střet s tajemníkem a další přeložení. Tentokrát do jihomoravských Slavonic. Tam prožil několik let krátkého uvolnění proticírkevního tlaku po „Pražském jaru“ v roce 1968. Ale přišla normalizace a P. Med se opět

stěhoval - do Rosic u Brna. Tento kraj byl považován za nábožensky vlažný. Většinu lidí už zde náboženské hodnoty údajně nezajímaly. Ale ukázalo se, že přece zajímaly. V krátké době se už zase pravidelně učilo náboženství, když ne ve škole, tak na faře. A kolik duchovních cvičení, obnov, porad a náboženských přednášek slyšela za léta jeho působení rosická fara, nespočítal ani on sám.

Jak při všem šikanování a mnohostranné činnosti stačil sepsat třídílný katechismus, podle kterého se až do opětného nabytí svobody, kdy byla možnost vydat novější, učilo na základních školách, česky převyprávět 14 dílů obsáhlého životopisu Dona Boska „Memorie biografiche“, napsat dvě knihy o historii českého salesiánského díla a třídílný životopis Božího služebníka P. Ignáce Stuchlého, jehož proces blahořečení připravil, a napsat celou řadu článků a příspěvků do nejrůznějších publikací, je neuvěřitelná záhada. A při tom zůstával klidný, vyrovnaný, v práci a modlitbě pravidelný jako hodiny. Při tom byl už řadu let sužován různými nepříjemnými příznaky stáří.

Přihlásilo se několik plicních infarktů, ale svou pevnou vůlí se vždy zase zotavil a vše pokračovalo dál. Neumořen, neznechucen, pracoval na Boží vinici až do samého večera. A učil pracovat jiné. Teprve když Bůh řekl: „Stačí“, poslušně ustal a odešel. Stalo se tak 23. září 1991. Donu Oldřichu Medovi bylo 77 let.

Zdá se, že donem Medem skončila hrdinná doba průkopnického zakládání českého salesiánského díla. Třikrát jsme začínali od nuly, ale neúmornou pracovitost prvních českých salesiánů vychovaných staříčkem Stuchlým, ke kterým patřil i Oldřich Med, nebylo možné udolat.