Obdiv, úcta a poděkování náleží manželům Maršíkovým z Mariánských Lázní, salesiánům spolupracovníkům a organizátorům naší duchovní obnovy. Ač jsou věku velmi zralého, tak na duchu a těle to není poznat. Václav Maršík, zvaný skautskou přezdívkou Akéla, vynaložil spousty času na zajištění, kdy a kde duchovní cvičení proběhnou. Exercicie měly proběhnout již 2. září loňského roku v klášteře Nový Dvůr u trapistů, nicméně termín DC se několikrát musel odložit z důvodu covidové pandemie. Správný skaut Akéla s trpělivou oporou své milující manželky Jindry to nevzdal a požádal o „přístřeší“ bratry premonstráty v nedalekém klášteře Teplá, protože trapisté větší skupinu nemohli z epidemiologických důvodů přijmout.
Bylo nás 13, šest rodin a pater Jožka Mendel od sv. Vojtěcha v Českých Budějovicích. Byli jsme ubytováni přímo v prostorách kláštera premonstrátů, odkud jsme z výšky mohli nakukovat oknem do románsko-barokní baziliky Panny Marie. Také krásně zrestaurovaná kaple, chodby, sály, zahrady s rybníkem a slunným počasím dodávaly celé duchovní obnově vznešenost, pokoj a radost. Jedno odpoledne jsme nečekaně s helmami na hlavě navštívili labyrint podzemních chodeb pod klášterem, které slouží dodnes k odvádění vlhkosti v celém komplexu staveb. Dílo důmyslně navrhl i provedl K. I. Dientzenhofer, načež působilo na nás podobně jako římské katakomby.
S naším duchovním a milým otcem Jožkou jsme se věnovali důležitému tématu, jak předcházet strachu a úzkostem silou naší víry. Vybrala jsem pro vás úryvek ze zápisků duchovní obnovy od Pavly Rybové:
Myšlenka papeže Františka na prázdniny: Strach nás vede k tomu, abychom se dívali na těžkosti, problémy, ošklivé věci, a ne na Pána. Tak je to i s námi: kolikrát zůstáváme upřeně hledět na problémy, místo abychom se obrátili k Pánu a své starosti hodili na něj! Kolikrát necháváme Pána v koutě, na dně lodi života, abychom ho probudili až ve chvíli, kdy to potřebujeme! Prosme dnes o milost víry, která se neunaví hledat Pána a klepat na dveře jeho Srdce.
Simona Šimková