Šatofská čarování

 

Naše letošní DC bych, pokud chci použít světské terminologie, popsal jako plná „neuvěřitelného“, co se stalo skutkem. V poněkud zapomenutém kousku Česka se nás šťastně sešlo všech 19. Včas a alespoň za nás, s dávkou zvědavosti. Přesto, že jsme za našich 40 let nezažili nepodařená DC, vždy jsme zvědaví, jaké to bude letos. A ihned jsme pocítili neomylnou „Boží režii“ od samého počátku. Naši staří známí i noví mladí přátelé nic nezapřeli ze své salesiánké identity a domácí rodinná atmosféra nás myslím všechny naplnila hned od počátku. A abychom si to užili, celý čtvrtek lilo, takže jsme pro promýšlení témat přednášek, adoraci i sdílení měli dostatek prostoru. Zvláště František Bezděk (SDB), který nás provázel tajemstvími Nejsvětější Trojice, to dělal tak neokázale a pravdivě, že třeba já jsem z Boží Lásky pochopil možná víc díky jeho příkladu než z moudrých slov R. Rohra. Krásný kovaný klíč od místního kostela nám odemykal cestu k setkávání s Pánem, s tichem i s vlastní duší.

Také hmotné zajištění – tedy především jídlo a pití, bylo díky ředitelům (Radkovi a Radce Výsmekových) ukázkou kouzelné „maminčiny kuchyně“ a vstřícné radosti („V pravdě Boží“, jak by řekl František). To vše doplněné něžnou i barbarskou, krásnou živou Valašskou muzikou (J. Šerý, R. Výsmek) a verši v pravdě „za milion“ (P. Ptáčník). Další den se nám nabídlo poznání místní historie v podobě neplánované návštěvy P. Andrease (OPraem.), faráře z blízkého Langau. Milý, vousatý premonstrát vyprávěl, (a díky Vlaďce jsme tomu i rozuměli), jak sepjal svůj život se snahou navrátit do místního regionu Odpuštění, Lásku a Smíření, které zde drasticky rozmetali nejdříve Habsburkové vyhnáním Židů z Rakouska, potom Hitler vyhnáním Čechů z jižní Moravy a potom komunisté vyhnáním Němců a nekompromisním uzavřením regionu na 40 let. Jeho snaha se podařila díky mladým a nadšeným lidem z Rakouska, Česka a mnoha dalších evropských zemí a dílo svůj účel plní dodnes (http://www.sola-safov.cz/ ). Také jsme zjistili, že život v církvi v obou zemích provázejí podobné problémy a vážné výzvy a že být si blízko a spolupracovat je moudré a prospěšné. Další z mnoha zázraků, které jsme mohli poznat. „A teď pozor!“, jak by řekl František. Duchovní rozjímání o těchto souvislostech nakonec vyústilo v další z divů. Nejasný cíl plánované sobotní pouti se náhle objevil! Domluvili jsme s P. Andreasem, že se vypravíme pěšky do Langau a poprosili jsme o možnost prožít setkání s Pánem v tamním farním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Aby bylo jasné, že je to dobrý nápad, seslala nám Panna Maria nefalšovaný letní den, plný slunce a naši pouť do krásného kostela tak nádherně ozdobila. Nu, bylo na co myslet a mnoho jsme toho do přímluv zahrnuli. Naši ředitelé flexibilně reagovali (jsou totiž mladí a hodní) a prohodili večeři s obědem, takže jsme se potom na místním farním dvoře společně výborně najedli. To, že jsme na tu krásu navázali jedním točeným (Starobrnem) v místní restauraci, to už je jen rozinka na tom skvělém dnu.  Není už překvapením, že sobotní večer byl pro nás všechny oslavou radosti ze setkání. Vyprávění, písničky a také tanec jako připomínka tématu přednášek nás inspirovaly k tomu, abychom se do všedního života vrátili s radostí a důvěrou. Myslím, že jsme si mohli přinést mnoho krásného a hlubokého, tedy to, co potřebujeme a o co jsme slíbili se dělit se všemi, kteří se na naši službu spoléhají. Nenapadá mě jiný závěr tohoto nedokonalého vzpomínání než poděkování. Bohu, Donu Boskovi, bratřím salesiánům i všem, kteří naše cvička připravili, a ta naše, ale i všechna ostatní spolupracovnická DC navštívili a obohatili. V takovém společenství se ta formace dá prožívat opravdu krásně!

Zdeněk Mrázek