Jak omezení spojená s koronavirem ovlivnila naši modlitbu, liturgii, náš duchovní život?
Odpovědi Praha - Botič 20. 1. 2021:
· Na jaře bylo více „volného času“ – úžasné mše svaté s papežem z Domu sv. Marty
· Na podzim – je to jiné, předsevzetí jako na jaře se tolik nedařilo
· Více jsem ocenila možnost být na všech mší svatých o Vánocích
· Úžasné domácí bohoslužby s dětmi a vnoučaty
· Více sleduji TV Noe
· Omezený počet lidí v kostele nějak jinak oslovuje jakousi blízkostí a prožitkem farního společenství
· Na jaře jsme se více báli a opravdu nikam nechodili, na podzim na bohoslužby chodíme stále
· Oceňuji velikánský kostel a kněze, který byl ochoten o Vánocích mít každý den 4 mše svaté, aby se lidé mohli zúčastnit
· Domácí bohoslužby
· Více jsme četli Písmo
· Při jarní výzvě biskupů jsme se denně modlili růženec, což běžně neděláme
· Vynalézavost v rodinných bohoslužbách, zapojení celé rodiny
· Více vnímám, že patřím do konkrétní farnosti, kde se se mnou počítá
Na online setkání MS Újezd u Brna nad otázkou zaznívaly i opakovaně tato pozitiva:
· Více se modlíme, se salesiány celý růženec
· Sblížili jsme se doma s dětmi, máme na sebe více času, možnost se zastavit
· Nutí nás hledat nové cesty a způsoby komunikace
· Máme radost ze společné domácí bohoslužby
· Můžeme se účastnit mše kdekoliv, v Žabovřeskách, Praze Stodůlkách, Bubenči ..
· Posloucháme promluvy T. Halíka, salesiánů …
· Myslíme více na věci poslední, uděláme závěť
a také negativa:
· Nejdříve nás omezení nakopla, ale nyní ochabujeme, už to trvá dlouho
· Chybí osobní kontakt mimo rodinu, ve společenství
· Vytratil se rytmus chození do kostela – u dětí
· Ti co nepracují on-line se cítí přetíženi, kromě dojíždění do zaměstnání ještě přibyla další péče o děti doma (vyučování, vaření..)
Jako společenství jsme se setkali (ti, co měli odvahu nebo covid nemoc už prodělali) těsně před Silvestrem na vycházce, a pak na soukromé mši svaté v kostele s našim delegátem. Oslavu svátku Dona Boska plánujeme tento rok jen pro naše spolčo: soukromou mši s delegátem v kostele a zase vycházku do přírody. Jsme vděčni za možnost být spolu i s rozestupy, rouškami ...
Zapsala Lída Palečková
Odpovědi Praha - Dolní Počernice:
Co nám chybělo:
- postrádáme společný rituál (mši, velikonoční obřady, Vánoce atd.)
- chybí nám společenství, obyčejné lidské setkávání tváří v tvář, setkání s Ježíšem v eucharistii
- také zpěvu je teď pomálu a dochází nám, jak ho potřebujeme
Co nám přibylo:
- Budeme si víc vážit všech církevních rituálů, obřadů a zpěvu až nás zase pustí v plném počtu.
- Využili jsme možnost sledovat přenos mše online v TV (děkujeme bratřím ze Žabovřesk za jejich vstupy), p. Pospěch a další,
- Mohli jsme si vybrat kostel (kázání), které je nám blízké a normálně tam nechodíme.
- Starší členové zjistili, že se modlí více a pravidelněji než dříve (např. připojení k živému růženci),
- Ukázalo se, že jsme dobře vychovali své děti (alespoň některé:), nabízely se v době karantény s nákupy a další pomocí.
- Také jsme se všichni zlepšili v technologiích, i když to nebylo jednoduché. Možnost připojení online těch, kteří např. ze zdravotních důvodů nemohou, nám zůstane, už to prostě umíme:).
za společenství Dolní Počernice Lucie Krísová
Odpovědi Praha - Jih:
Jsou to zkušenosti, které byly vysloveny na měsíčním setkání větší části společenství Praha-Jih (Praha-Jih má ještě menší část, která se schází jindy). Zapsali K. & F. Kudrnovi
POZITIVNÍ
• na jaře možnost účasti na mši papeže Františka v kapli domu sv. Marty
• poslech různých duchovních přednášek a přenosů
• větší klid, zastavení se
• začali jsme se spolu doma pravidelně víc modlit
• pro někoho hlubší prožití mše při on-line v klidu domova
• s malými i odrůstajícími dětmi jsou lepší vlastní domácí bohoslužby
• díky on-line přenosům možnost nahlédnutí do různých farností, poznání růžných kněží, místních zvyklostí
• díky přenosům ze Žabovřesk krásný pocit sounáležitosti se salesiánskou rodinou
• získání zvláštního pověření pro donášení eucharistie
• více možností pro adoraci v kostele
• věnuji víc času modlitbě a duchovní četbě
• víc si vážím a vnímám mši sv. naživo
NEGATIVNÍ
• chybí zrušené společné akce
• z kostela vymizely rodiny s dětmi
• schází osobní setkávání se s lidmi
Shrnutí odpovědi na společnou otázku: sever II – skup. A:
- více si vážíme mše sv., svátostí, i možnosti vyposlechnout si zamyšlení, úvahy na youtubu
- za mnohé, co bylo samozřejmé, jsme více vděčni. Jako dar více chápeme nejen duchovní záležitosti, ale i lidské potřeby a radosti
- nechybí zvykovost, nechybí “barokní prostředí”, chybí nám vztahy, setkání s přáteli
- uvědomujeme si větší odpovědnost za svůj duch. život. Vnitřní svoboda je výzva a šance, Bůh je všude, i když třeba trochu jinak, než bylo zaběhnuté
- ukazuje se důležitost života laiků, kreativity, rodinné liturgie. Všichni jsme křtem kněží, záleží na každém z nás, nebuďme pasivní
Odpovědi ŠOP Olomouc:
Omezení spojená s epidemií koronaviru umožnila určité zvolnění našeho života, ubylo různých aktivit navenek a tím se nám otevřel prostor pro více společných činností. Např. po obědě jsme si začali dopřávat chvilku posezení u kávy, večer jsme se začali společně modlit nešpory, našli jsme si i čas na vzájemnou konzultaci k řešení otázek farní aktivity k Roku Bible.
Když vzpomenu na Advent, tak vnímání této doby pozitivně ovlivnili salesiáni z Brna-Žabovřesk. A jsem hrdá, že patřím do jejich rodiny. Sledovala jsem skoro každý den jejich "zapalsvetlo.cz" a bylo to úžasné, jak se přidávali další a zapalovali další a další svíce, takže nakonec se jich zapálilo 164.289 a každá zapálená svíce znamenala světlo, které měli oslovení nějakou inspirací šířit dál do světa. Víc než jindy nás provázely v životě s Bohem Proglas, Noe, Katolický týdeník - vše v nejvyšší kvalitě. Ale uvědomila jsem si, jak velmi mi chybí společenství lidí v kostele, nejen v naší farnosti.
Také mi schází setkávání ve spolču.
Denní texty se také snažím číst bez ohledu na vnější zprávy. Cítím se ale nějak unavená a v modlitbě se snažím najít klid a poznat, co vlastně opravdu chci dál. Několikrát za den se modlím modlitbu Charlese de Foucaulda. Modlitbu začínám cítit jako vnitřní přístav, ze kterého můžeme pozorovat bouři kolem. Mohu při ní vnímat ticho a radost, která mi chybí, achjo, už dlouho jsem se nezasmála.
Spolčo s podobně laděnými mi chybí.
Doba koronaviru přinesla změnu v mé práci, dělala jsem dvanáctky a s covid pozitivními uživateli, chyběli zaměstnanci. Přetížení se stupňovalo. Po 2 měsících jsem se psychicky i fyzicky zhroutila. 21. 12. jsem byla pozitivní. Ostatní doma měli karanténu a byli naštěstí negativní. Vánoce jsme prožili s TV Noe. Stále ještě marodím. Snad už bude lépe.
Svaté přijímání nám moc chybělo.
Během tohoto období jsem si opravdu velmi silně uvědomil, jak moc by mi chyběla mše sv. a rád zajdu do kostela i ve všedních dnech. Vidím také daleko jasněji, jak je důležitá každodenní odevzdanost do vůle Boží, i když se mi to pokaždé lidsky nedaří.
Objevili jsme bohatství, které můžeme čerpat skrze internet. Společně nebo každý sám jsme si zvykli poslouchat různá duchovní zamyšlení. Např. z pražské Fortny nebo promluvy Tomáše Halíka.
Uvědomuji si, jak je důležité umět být sám se sebou a s Bohem. V písmu se říká, kde jsou 2 nebo 3 v mém jménu, tam jsem Já uprostřed nich. Bohu záleží na intenzitě mého vztahu s Ním, chce abychom prožívali víru v malých rodinných společenstvích hluboce, opravdově bez okázalosti. Nikde v Písmu se nepíše, že bychom měli být s Bohem po desítkách nebo stovkách ve velkých honosných kostelích, které jsou možná výrazem lidské pýchy. Pane pomoz mi zbavit se nánosů stereotypů, které zatěžují náš vztah falešnými představami, co je správné a Tobě milé. Napadá mě, jak se asi cítili Izraelité, když Bůh dopustil rozboření Jeruzalémského chrámu a rozprášení Jemu milého národa po celém světě, kde je většinou místní obyvatelé neměli rádi.
Odpovědi - Podblanicko:
Ve farnosti postrádáme pouze tříkrálovou sbírku. Střídáme Klokoty (tam se ve všední den vejdeme, na neděli se objednáme) a Chýnov (tam se taky vejdeme).
Ovšem času navíc rozhodně nemáme. Ale to nikdy.
Nás se omezení nijak moc nedotýká (tedy po stránce duchovní). Zjara byly sice nějakou dobu kostely uzavřeny, ale zase jsme mohli poznávat nové tváře a myšlenky v televizních pořadech.
V současné době se v naší farnosti téměř žádná omezení nekonají a na mši sv. může přijít kdo chce. Je ale pravda, že jsme dříve občas navštívili Radošovice, abychom si kázání poslechli v opravdu povzbudivém duchu. To dnes nemůžeme, neboť tam striktně počítají lidi a přišlo by nám trapné, abychom v kostele seděli my a místní byli posíláni domů (naše děti to zažily).
Velice přínosnou vnímáme i duchovní adventní obnovu z Valašska, kterou Honza Tomiga zprostředkoval pro celou ASC. Mě osobně vyhovuje i společná modlitba kompletáře s naší širokou rodinou. Motivuje mě to, že ve 21 hodin se společně pomodlíme a prohodíme pár slov (včera se přidala část společenství z Moravy, která měla spolčo v rodině.
U nás běží život v klidu.
Co se týká našeho duchovního života, tak zatím úplně nestrádáme. Jezdíme na mši do Vlašimi, na Hrádek, do Štěpánova. Využíváme TV NOE. I na modlitbu je víc času, je to všechno v klidu, nic nám neuteče, nikam nespěcháme....
Korona nás provází každým dnem, ale duchovní život spíš posiluje. Díky velkodušnosti našeho p. faráře máme možnost se téměř denně zúčastnit na mši svaté. On totiž slouží každý den dvě mše svaté. A vánoční pobyt u jesliček byl také balzámem na duši. Jsme plni vděčnosti za všechny dary, kterých se nám dostává i díky médiím. Konečně si dosyta dopřáváme četby. Není to zrovna o D. Boskovi. O svátcích jsme shlédli film „Skrytý život“ a následně jsme přečetli jeho knižní podobu „Sedlák proti Hitlerovi“. Je to velmi silný příklad jak se řídit svědomím. „Tokijské květy“ a životopisný příběh Karla Foucaulda se četli také příjemně. Bolavé a smutné příběhy z 50. let „Zaváté stopy“ nám připomněli nedávnou realitu. Všem vřele doporučuji.
Nás taky, stejně jako Blanku s Pavlem doba moc neomezila. Uvědomila jsem si (když na podzim hrozilo, že budeme zavření a nebudeme moci ani do kostela), jaký je to dar, když mohu svobodně a kdykoli ke svátostem.
Jsme vděční našim kněžím, že tady pro nás stále byli a jsou, na podzim jsme mohli do kostela chodit alespoň adorovat a ke sv. přijímání, popř. zpovědi. Teď, když je omezený počet, tak udělali v neděli v každé farnosti (jsme vesničky) dvě mše svaté, aby nás mohlo přijít víc, ve všední den se vejdeme do počtu. Taky jsme vděční za přenášení mší z různých farností, kdy nahlédneme jinam, poznáme další farnosti, za techniku, která nám to umožňuje, za mše sv. s papežem (na podzim). Mirek říká, že se podíval díky době i na mše jiných církví, na mše ze Slovenska, co přenáší ČT 2.
Díky omezení se nemůžeme scházet, a tak máme spolčo soukromé s Mirkem - máme alespoň společný čas, kdy si o tématu povídáme, probíráme, modlíme se. Když je spolčo někde, tak se s Mirkem spolu nepřipravujeme, ale každý zvlášť.
Oba jsme se shodli na tom, že máme velké štěstí, co se týká duchovního života, liturgie, modlitby,... příliš nás tato doba neomezila. Na mše sv. ve všední den není problém jít, tam se vejdeme do počtu, v neděli se snažíme prostřídat a vzhledem k tomu, že mše sv. jsou z naší farnosti denně přenášeny a je možnost přijmout sv. eucharistie i mimo, jsme za tyto možnosti moc vděční! Také si hodně vážíme možností, když na mši sv. můžeme osobně jít. Také v současné době se nám podařilo nastavit společnou pravidelnou modlitbu, která může být i delší, protože je bez spěchu, únavy, "z posledních sil" - ale to je díky tomu, že jsem doma. Až zase vpadnu do normálního pracovního života, vím, že to nebude reálné a bude to zase s těmi negativními doprovody:-( Ale třeba vzpomínka na tyto šťastné dny napomůže tomu, že se nám bude zase dařit o trošku lépe a hlavně blíže... Také mám čas na duchovní literaturu, za což jsem také moc vděčná!
Co se týče duchovního života, tak většinou slavíme mši svatou doma v rodinném kruhu a vzhledem k tomu, že Michal nám nosí svaté přijímání, tak pro nás není velký rozdíl, jestli jsme v kostele nebo doma. Můžeme každou neděli "nahlížet do jiné farnosti a i to je hodně přínosné, slyšet různé kněze. Michal ještě našel zajímavý odkaz na užitečné aplikace do mobilu, které vytváří katolický kněz Petr Hofírek. Doporučujeme zejména Vlčí doupě, Neděle v rodině a Hlásání evangelia, ale určitě i ostatní jsou přínosné: Vlčí doupě pouštíme hned po mši svaté pro děti, kázání pro děti je super a i pro mě je často přínosné.
Odpovědi ASC Praha - levý střed
Omezení modlitbu zásadně neovlivnila a díky klášteru karmelitánů ve Slaném máme stále možnost účasti na liturgii. Náš duchovní život dostává pevnější obrysy. Více si uvědomujeme jistotu spočívající v Bohu.
Výzva biskupů, abychom se více modlili za uzdravení země z koronaviru, nás přiměla ke společné denní modlitbě celého Růžence nás dvou v určitém daném čase, takže tvoříme takové domácí minispolečenství, pomáhal nám vložit do dne další duchovní prvek a zároveň se propojit se všemi v naší zemi a na světě. To je úžasné zjištění! Ale chce to vůli a vytrvat, i když jsme třeba na sebe naštvaní :-)
Karanténa a opatření nás izolují od lidí a online náhražky jsou jen slabou útěchou. Uvědomujeme si více jak velmi důležité je lidské společenství a dobré vztahy.
Oslovuje mě Fil 4,4-7, hlavně tato pasáž : "...přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost..." Zejména v této době je důležité si zachovat vnitřní radost a necpat si do hlavy jen negativní zprávy.
V době, kdy není možné se fyzicky zúčastnit mše svaté, si začínám víc vážit eucharistie.
Don Bosko vyzýval k tomu dělat malé věci s velkou láskou. Když je teď omezena možnost vnějších aktivit, mohu dělat drobné věci a zaměřit se na to je dělat s láskou.
Jako velký dar jsme vnímali na jaře možnost začínat každý pracovní den mší svatou s papežem Františkem. Večerní modlitba růžence a následná adorace se salesiány z Brna se staly pro nás také velkým povzbuzením a radostí. A k tomu ještě z těch Žabovřesk pravidelně přenášené nedělní mše svaté v 9 hodin s následným pestrým bonusem (trvá dodnes) - to je radost šířená v této době profesionálním způsobem a s láskou k lidem.
Odpověď z Moravsých Budějovic - Není moje modlitba útěkem od reality?
Modlitba, zbožnost ale i celý duchovní život se od realita života vzdálit může. Nejčastěji to bývá, když se člověk zabývá jen sám sebou, svými problémy a nedokáže se dívat kolem sebe a na druhé.
Modlitba by měla vycházet s reality života. Stačí dívat se kolem sebe. Modlit za sebe, své blízké, lidi kteří žijí kolem mě. Také za farnost, církev, město kde žijí za náš národ…
Modlitba Dona Boska vycházela ze života, apoštolátu a jeho potřeb. Potřeboval pro své hochy jídlo, ubytování, práci, školy, učitele… . Stavěl oratoře, kostely, neustále v modlitbě prosil a děkoval. Jeho modlitba určitě nebyla vzdálená od reality.
Na začátku adventu jsem si dal předsevzetí, že se každý den pomodlím desátek růžence za někoho kdo mi nějak ublížil , naštval koho zkrátka nemusím. Nezažil jsem v životě žádné velké příkoří, ale čtyři, pět lidí se mi hned vybavilo za které se pomodlím. A zbytek adventu, že doplním nějakými politiky, ti to pojistí.
Svěřil jsem to Bohu a začal. Byl jsem překvapen kolik lidí se mi postupně vybavovalo, advent se zdál být moc krátký. Jeden příklad za všechny. Ráno jsem si říkal, za koho se dnes modlit? Po zkušenostech z minulých dní jsem to nechal na Pánu. Jel jsem s autem na technickou kontrolu přes jednu vesnici, a najednou jsem si uvědomil, že jedu kolem domu jednoho člověka, který se mnou kdysi pracoval a jednou se ke mně nezachoval dobře. Nebyla to žádná hrůza, proto jsem na to dávno zapomněl. Teď se mi to vybavilo a hned byl námět na modlitbu.
Jak jsem psal nejednalo se o nějaké velké křivdy, byly to maličkosti, které přináší život. Ale najednou jsem si uvědomil, kolik neuzdravených, neodpuštěných a před Bohem neurovnaných věcí ve svém nitru v sobě mám.
Po této stránce mi to připadalo jako jeden z nejlépe prožitých adventů. Možná proto, že jsem si nedával žádné náročné a nekonkrétní předsevzetí.
Miloš Jansa
Ve společenství ASC Praha Střed jsme rozdělení na 3 skupiny : Levý střed, Pravý střed a Kladná 6
Posílám odpověď za společenství ASC Praha Střed - podskupinu Kladná 6:
- Bůh je se mnou tam, kam ho pustím.
- Když nejde nic jako dřív, máme šanci se něco nového naučit.
- Pro někoho toto období znamenalo prohloubení modlitby, i novou zkušenost modlitby sdílené on-line.
- Díky ztížené dostupnosti bohoslužeb si mnozí začali více vážit daru eucharistie i liturgie.
- Asi všem chybí setkávání a prožívání rodinnosti v osobním kontaktu s druhými.
Zdeněk Bláha