Vyjmenovaná slova po ŠČ aneb, duchovní cvičení na Salaši (srpen 2020)

Vzpomínám si, že když jsem byl malý, zpívali jsme písničku: “Sedí muška na ščeně (na ščeně, na ščeně, sedí muška na ščeně, sedí a spí, sedí a hajinká, potvůrka malinká, ….") od té doby jsem se se slovem, které by mělo za sebou šč, nesetkal. Až teprve tady na Salaši v Beskydech při duchovních cvičeních. A že to bude mít klíčový význam pro můj další přístup na Moravu, jsem už vůbec netušil. Na Salaši jsme se sešli z nejrůznějších koutů naší vlasti, především z Moravy, ale také pár (a to doslova) nás přijelo z Čech. Téměř jsme se neznali, ale to vůbec nevadilo, protože spolupracovníci stále ještě umí vytvořit rodinné prostředí. Hned první večer při seznamování nám předložil ředitel (Radovan) otázku s jakým očekáváním jsme přijeli na DC. Bylo vidět, že se někteří (tedy tak trochu i já) cítili touto otázkou zaskočeni. Myslel jsem, že se odpovědi vyhnu, ale druhý večer pro ty, kdo dosud neodpověděli, vyvstala neodbytná otázka znovu (tak si to příště pořádně rozmyslete, než někam pojedete).

Trochu jsem se děsil, když jsem si v dopise od ředitelů dočetl, že si budeme muset vařit sami. Vaření mě totiž zrovna moc nebaví, hlavně ten úklid v kuchyni, ale byly to plané obavy. Radka díky koronaviru (tedy nucené karanténě) měla všechno dopředu perfektně nachystané a bylo jen na dobrovolnosti ostatních, kdy a jak se kdo zapojil.

Na Salaš jezdím poměrně pravidelně (cca 1 x za 12 let, tedy potřetí) a za tu dobu prošla velkou proměnou domácí kaple, která byla provedena tak, že jste si připadali jako v ovčíně, velice hezké, i když trochu nepohodlné.

Večery jsme trávili v duchu sdílení. Neztráceli jsme čas vymýšlením tématu, o čem budeme hovořit, ale Radek měl všechno dopředu promyšlené. Nejlepším tématem večera pak bylo povídání o vlastní konverzi.

Novým prvkem letošních DC byla závěrečná pěší pouť. Cílem bylo „Orlí hnízdo“ (což je další salesiánská chalupa až téměř na vrcholu, kousek pod Ondřejníkem). A tak jsme se v sobotu po snídani vypravili, abychom na tomto místě za slunečního počasí s výhledem do kraje slavili mši sv. Obutí do sandálů jsme se pak vraceli tou samou cestou, někteří však to pak ještě vzali přes Ondřejník (tedy jen sedlo, přeci jen to byl ještě kus). No a jedním z velmi milých zážitků na těchto DC byl pro mne návrat z Ondřejníku. Obutí do sandálů jsme si po obědě užívali si svoji siestičku a oběd (tedy alespoň jsme doufali) nás teprve čekal. A Radka nám neřekla, támhle na pekáči vám něco zbylo, můžete si to vzít, ale zeptala se nás, zdali se nechceme nejprve vysprchovat a potom najíst. Po osvěžující sprše měla pro nás jídlo nachystané a poseděla s námi.

No a jak je to s těma vyjmenovanými slovy po ŠČ? Valaši mají přeci jen trochu jiný přízvuk a někdy jim je špatně rozumět. Tak jsem občas střelil vedle – varovali mě – ale to nepomohlo. Takže jsem dostal ultimátum, nenaučím-li se vyjmenovaná slova po šč, na Moravu ať tedy raději už nejezdím. Tak se na vás, přátelé, obracím s prosbou, kdo z vás je zná, ať mi je prosím pošle, snad se to do roka naučím. No a poslední perlička na závěr: když jsme pak ještě s Lídou po skončení DC putovali zřejmě naposledy po moravských horách, narazili jsme na jednu rezervaci, která nesla název Ščúrnica.
za účastníky Vojtěch Tošovský